Proroctví od Dragonland

O kapele Dragonland jsem dosud neslyšel, ale nabízejí strhující a pečlivě propracovanou symfonickou powermetalovou jízdu v moři vzletných melodií, rychlých riffů a epických orchestrálních aranžmá. To jsou jejich slova, ne moje. Jedná se o jejich sedmé album a podle nich by se vám mělo líbit, pokud máte rádi Rhapsody of Fire, Sonata Arctica, Stratovarius a Twilight Force.

Kapela:

• Jonas Heidgert – Vokály
• Jesse Lindskog – Kytara
• Anders Hammer – Basa
• Johan Nunez – Bicí
• Elias Holmlid – Klávesy

„The Prophecy Unfolds“ začíná a cappella intrem, na které navazuje klasická klávesová linka, a pak se kapela vrhne do pořádného „rychlého klávesového sóla“. Zpěvák Jonas Heidgert od samého začátku předvádí svůj hlasový rozsah a kytarista Jesse Linkskog ukazuje své umění v souboji s klávesistou Eliasem Holmlidem. „Rolling Waves“ má v úvodu zvuk vln nad jemnou klávesovou linkou, poté se rozvine do rozbouřeného, rádiově přívětivého rockového kousku, než se rozjede čistý symfonický metal skladby „Survival Of Mankind“ díky Johanově Nunezově šílené hře na dvojité kopáky. Kmenové rytmy uvádějí skladbu „The Perfumed Jungles Of Chrysantion“, která zní jako krásné místo k návštěvě. Je to trochu progresivnější, ale stále má několik velkolepých melodií, a pak skladba „Dragonland“ vstupuje do teritoria AOR s jasnými klávesami ve stylu 80. let a dunivým riffem, načež následují mohutné doprovodné vokály. Nastává čas na baladu „Light Of The Sunset“, kde Heidgert vnáší jemný a kouřový nádech, než opět předvede svůj hlasový rozsah. Zaznívají syntezátorové smyčce a jasný klavírní doprovod, ale víte, že se blíží power akordy, a ty přicházejí ve vlnách, dodávají potřebný náboj a stoupající sólo od Lindskoga. „Glory And Gold“ působí jako něco z disneyovského animovaného filmu, zatímco „Making Darkened Nights So Bright“ dává Lindskogovi volnou ruku, aby si pořádně zahrál, než se kapela pustí do dalšího progresivního kousku. „Distant Memory“ vyrazí v pořádném cvalu, pak se trochu zklidní, než kapela znovu šlápne na plyn, a to před pronikajícími riffy skladby „The Call Of The Wild“, kterou pohání úhledný groove basisty Anderse Hammera a Nuneze. Poslední skladba „Cries Of Anguish“ je pak powermetalovým skvostem.

Trvalo mi několik poslechů, než jsem plně pochopil, o co tu jde. Při prvních posleších to znělo spíš jako muzikál, který působil velmi „přehnaně“, ale po těch dalších posleších už uslyšíte odstíny a výplně, které to celé tvoří. Takže ano, pokud máte rádi všechny ty výše zmíněné kapely, pak je tohle přesně pro vás.

Celkové hodnocení: 70%

Recenze: Andrew Smudge