Pražská ARCHA+ patřila ve středu 14. října modernímu metalcoru. The Devil Wears Prada přijeli s albem Flowers a doprovodem kapel Oversize, 156/Silence a Novelists. Já dorazila těsně po dohrání prvních jmenovaných, takže jejich vystoupení hodnotit nemůžu. Klub už ale byl slušně zaplněný. Tenhle večer rozhodně nebyl hraním jen pro pár věrných.
Američtí 156/Silence spustili takovou pařbu, že ji člověk vnímal celým tělem. Během prvních tří skladeb, kdy jsem fotila, se u první řady třásly nášlapy a pohyb fanoušků za sebou jsem cítila díky jejich vlasům na zádech. Moshpit se rozjel hned od prvních songů a nad hlavami putovali první crowdsurfeři. Pittsburghská kapela má čerstvě venku album From a Distance, které navazuje na předchozí People Watching. Přiznám se, že při ostrém vokálu Jacka Murrayho jsem textům rozuměla jen obtížně. Bez předchozí znalosti skladeb jsem se v tom, o čem zpívá, nechytala. O to víc jsem vnímala rytmus, zvuk a reakce lidí kolem sebe.
Francouzští Novelists nabídli zase trochu jinou polohu. Mají výraznou zpěvačku Camille Contreras, která s kapelou natočila album CODA. Zaujala mě dobrým hlasem i schopností pořádně přitvrdit, bohužel s časem trochu ztrácela na síle. Zazněly i nové písně a melodické pasáže pro mě byly vítaným bodem, kterého se dalo chytit. Pod pódiem už nebylo tak divoko jako při předchozím setu.
S nástupem The Devil Wears Prada se klub ale znovu doslova roztřásl. Jako by jste zmáčkli tlačítko s nápisem “Paříme”. Crowdsurfeři přicházeli jeden za druhým, ani moshpit nepolevoval a první řady byly v neustálém pohybu. Musím uznat, že tolik energie metalové máničky mého věku nemají.
Výraznou součástí zvuku kapely je dvojice hlasů. Mike Hranica obstarává ostré, syrové vokály, zatímco kytarista Jeremy DePoyster přidává melodický zpěv a refrény. Vedle kytar a bicích mají své místo také klávesy Jonathana Geringa. Jejich přítomnost na pódiu mě potěšila. Živě hrané klávesové party zvuk doplňují a pro mě mají větší kouzlo než jen samotné pouštění samplů.
Aktuální turné stojí na deváté studiové desce Flowers. Podle kapely se věnuje ztrátám, vnitřním bojům a hledání spokojenosti, která nemusí přijít ani ve chvíli, kdy člověk zdánlivě získal všechno, co chtěl. Mezi skladbami jsem zachytila Broken a Everybody Knows. Vedle současné podoby kapely tak dostává prostor i její starší tvorba.
Mezi fanoušky převládali mladí lidé, často s výrazným líčením a osobitým stylem oblékání, a překvapilo mě také množství zahraničních návštěvníků. Mezi sety z reproduktorů zněl pop, což je pro někoho zvyklého na Iron Maiden v koncertních přestávkách nezvyklá změna. Zkrátka trochu jiný svět, než na jaký jsem zvyklá. Ale dobrý koncert poznám i bez toho, abych měla doma všechny desky. Tady se třásla první řada, nad hlavami cestovali lidé a v moshpitu se nikdo nešetřil. Kapely měly každá co nabídnout a The Devil Wears Prada rozhodně nepřijeli jen odehrát povinnou zastávku turné. Nuda tenhle večer v Arše rozhodně nebyla.
Text a foto: Lenka Machuldová