Ve čtvrtek 1. října 2026 působila Ostrava jinak. Jako by se něco chystalo, ale nebylo jasné přesně co. Jako když cítíte ten druh ticha, které je až příliš tiché, a pocit, že se něco právě chystá stát. Do Barrák Music Clubu dorazily tři silné black metalové kapely a ukázaly, že temnota a autenticita jsou stále v plné síle. Integrita, oddanost a nasazení jsou ve světě, kde deset sekund soustředění má hodnotu Nobelovy ceny, stále živé.
První kapelou večera byla místní black metalová kapela Město Šedi. Ta přinesla čistý a precizní undergroundový metal. Publikum se pomalu scházelo v klubu a jejich silné riffy byly krásným doprovodem k postupně se zaplňujícímu prostoru.
Druhou předkapelou, která toho večera vystoupila na pódiu, byli Bjes z Kolína. To je black metalová kapela zaměřená na přírodu, destrukci a pomíjivost života. V této kapele najdeme také dva hudebníky ze Sukkhu. Jejich post-black metalové rytmy připravili publikum na poslední kapelu večera.
Potřebuje Marduk vůbec představovat? Je to jedna z nejvýraznějších black metalových kapel ze Švédska, která jede naplno, po 36 letech na pódiu snad ještě intenzivněji a koncertuje neustále (respekt).
Kapelu založil v roce 1990 ve švédském Norrköpingu Morgan Håkansson (kytara). Od té doby vydali 15 studiových alb se stejnou silou a přesvědčením a to se nestává často. V roce 2004 se ke kapele připojil vokalista Mortuus a Marduk se vydal ještě temnější cestou. Skladby jsou naplněné válkou, smrtí a satanismem, díky tomu je zážitek tak extrémní. Už při prvním zvuku je potřeba dávat pozor, abyste pevně stáli na nohou. Síla však nevychází pouze z okamžité hlasitosti. Aura, energie, atmosféra, říkejte tomu, jak chcete, je v jejich moci. Něco takového dnes není možné zažít příliš často.
Celý setlist byl připraven velmi pečlivě, neobsahoval žádná zastavení, žádná zpomalení, ale jen naprostou, ničivou sílu black metalu. Setlist se skládal ze starých i nových skladeb. Například z posledního alba “Memento Mori”, vydaného v září 2024, jsme mohli slyšet “Blood of the Funeral”. Namátkou také zmíním několik dalších skladeb jako “Viktoria”, “Cloven Hoof”, “Werwolf”. “The Blond Beast” jako poslední hraná skladba byla prohlášením, že hudbu lze hrát mnoho let se stejnou vášní a profesionalitou. Za zmínku také stojí, že album “Those of the Unlight” vyšlo 1. října před 33 lety.
Koncert skončil po více než hodině a zanechal pocit, že se stalo něco nadpozemského, spolu s vůní mlhy z mlhovačů, která působila téměř opojně.
Text a fotografie: Aleksandra Sperska