V pátek 18. září 2026 patřil přírodní amfiteátr pod hradem Valečov v Bosni poslednímu koncertu letošního Valečovského léta. Sezonu uzavřely Doga a Dymytry. Z pódia mezi lidi létaly toaletní papíry i obří balony a nechyběla pyrotechnika. „Bordel všude je bordel, tak obrovskej bordel…“ (Revolter). A přesně takový bordel máme na koncertech rádi.
Doga nastoupila před slušně zaplněný amfiteátr. Nechyběly věci jako Od soumraku do úsvitu, Route 66 nebo Já se na to. Při posledně jmenované se nad publikem začaly objevovat toaleťáky, které Izzy vystřeloval mezi lidi prakem. Poletuju pak dostalo vlastní letecký park v podobě obřích balónů s logem Dogy.
A protože Doga už dávno ví, že koncert nekončí posledním akordem, přišel na závěr tradiční cirkus. Členové kapely vytáhli své rekvizity a Izzy opět předvedl svou pověstnou pikosekundovou exhibici s vyhrnutým kiltem. Kdo Dogu zná, ví. Kdo ji nezná, asi to stejně nemá cenu vysvětlovat.
Dymytry potřebovali na přípravu zhruba hodinu a pořadatelé ji využili překvapivě dobře. Moderátor Valečovského léta Martin Hájek pozval na pódium pořadatele Jirku Kalfuse, který stojí za celým Valečovským létem. Ten nejdřív poděkoval fanouškům a pozval je na příští ročník Bolka Festu, který už je potvrzený na květen 2027. Pak přišla na řadu starostka Bosně Hanka Maudrová, které Jirka Kalfus poděkoval za dlouholetou spolupráci a podporu Valečovského léta. Maudrová letos v komunálních volbách už nekandiduje, takže po volbách obec povede někdo jiný. Poděkování tak mělo trochu slavnostnější nádech a na pódiu se pak připilo šampaňským.
Dymytry nakonec začali dokonce o čtvrt hodiny dřív, než se původně čekalo, a rozjeli show, kvůli které sem lidé přišli. Revolter, S nadějí, Zítra nám nikdo neslíbí, Neztrácíme náboj, V dobrém i zlém, Žít svůj sen, Ocelová parta nebo Strážná věž nabídly průřez jejich současným koncertním programem.
Tady už si dovolím být trochu osobní. Dymytry jsou zkrátka moje kapela. Za mě patří k tomu nejlepšímu, co dnes česká rocková a metalová scéna nabízí. A není to jen kvůli hudbě. Jejich koncert funguje jako celek.
Noid je přesně ten typ frontmana, který si umí publikum získat a zároveň se nebere smrtelně vážně. Když se před Žít svůj sen na pódiu chystalo piáno, vznikla delší pauza a Noid ji vyplnil zpíváním písní, které by člověk od Dymytry opravdu nečekal. Došlo i na slovenskou klasiku V dolinách. A právě v takových chvílích se ukáže, jestli má zpěvák opravdu rozsah. Noid ho má. A ještě se u toho dokáže bavit sám na svůj účet.
A když už je řeč o Noidovi, nejde se nevrátit k tomu, jak velká změna pro Dymytry znamenal odchod Prothea. Dymytry zažily s výměnou frontmana opravdu velký řez. Ovšem Noid za necelé dva roky u kapely rozhodně nezůstal ve stínu svého předchůdce. Naopak v loňském Českém slavíkovi získal první místo a letos už z pódia Dymytry otevřeně vyzývali svou „Dymytry rodinu“, aby jim poslala své hlasy.
Jiří „Dymo“ Urban si na závěr střihl svou vlastní hvězdnou chvíli akrobatickým výstupem. A Miloš Meier? Ten mě zase jednou posadil na zadek. Jeho bubenické sólo uprostřed koncertu mělo všechno, co od něj člověk čeká, a tentokrát do něj zakomponoval i motiv od Queen. Za mě jeden z nejlepších současných českých bubeníků.
A bylo vidět, že stejný názor má i publikum. Merch stánek Dymytry byl prakticky pořád v obležení a po koncertě fanoušci ještě čekali před backstage. Dymytry rodina funguje. Kapela má zkrátka svoje lidi – a ti jí to vracejí.
Valečovské léto pro letošek končí, ale my se pod Valečov zase vrátíme. Se Sound-Scribe jsme s pořadateli navázali spolupráci, takže se z tohoto amfiteátru můžete těšit na další naše reporty a fotky i v příští sezoně. A přidáme k tomu také Bolka Fest.
Díky za důvěru a za letošní Valečov. Tak zase příště.
Text a foto: Lenka Machuldová
Videa: Haxen Report