Pojďme se společně podívat na druhý, tedy páteční, den 14.8. festivalu Rock Castle 2026. Počasí slibovalo další velice horký a slunečný den, který by člověk raději strávil někde u vody. Naštěstí ale zámecký park v Moravském Krumlově nabízí velké množství stínu a prostoru k odpočinku. Teď ale už o hudebním programu na pódiu.
Vlažné dojmy a nečekaný objev
Dopolední rozjezd druhého dne patřil českým kapelám. Nejdříve dostali prostor Dark Gamballe a pak přišli na řadu ještě Free Fall. Upřímně mě ani jedna kapela již v minulosti moc nezaujala a raději jsem čas trávila odpočinkem dále od pódia.
Prvním překvapením dne byli The Heathen Scÿthe z daleké Brazílie. Sice takovýto hudební styl úplně nevyhledávám, ale vizuální stránka nejenom mě rozhodně zaujala na první pohled. Bylo to celkové zpestření programu a velice vítaná změna.
Další na řadu přišla španělská gothická skupina Rainover. Bohužel ani toto vystoupení mi nepřišlo nijak zajímavé a v parném horku brzkého odpoledne působilo spíše únavně a více mě uspalo nežli nabudilo.
Odpoledne nabralo správný směr
Italská heavy metalová kapela Iron Will přinesla trochu více energie do areálu. I když jsem stále více bokem a nesoustředila jsem se tolik na pódium, tak celkově to znělo zatím nejlépe z celého dne. Opět to asi nebude uskupení, které budu vyhledávat, ale poslechnout se to rozhodně dá, obzvlášť jestli máte rádi slušné ženské vokály.
Xandria byla první kapela pátečního dne, na kterou jsem se opravdu těšila. Bylo to především z důvodu, že jsem mohla poprvé slyšet naživo skladby z nového alba “Eclipse”. Z něho nakonec zahráli všechny tři vydané singly a ty podpořili několika skladbami z poslední éry již se současnou zpěvačkou Ambre. Nechyběly ale ani klasiky jako “Valentine”, “Ravenheart” a “Nightfall”. I přes spalující slunce mířící přímo na pódium i lidé před ním, vládla úžasná atmosféra a já osobně jsem si vystoupení užila více než jsem čekala.
Van Canto, jediné metalové a cappella uskupení z Německa, sice postrádalo jednoho ze členů (Rosse), ale i tak předvedlo výborné vystoupení. Stále bylo úmorné vedro, ale kapela do setlistu zařadila své starší a velice rychlé kousky včetně několika výborných coverů jako “Wishmaster” nebo “Fear of the Dark”. Bohužel již nevystupují tak často a proto je pro mě velký svátek je slyšet a potkat naživo.
Velké finále bez překvapení
Večerní blok byl opět pro mě spíše odpočinkový. Nervosa totiž není vůbec má krevní skupina a i tak jsem je viděla až příliš často. Něco podobného platí i pro následující Testament. Sice jsem si část vystoupení poslechla z boku a pak také ze zadní části areálu, ale moc si z toho upřímně tak dobře nepamatuji.
Hlavním headlinerem celého festivalu a zároveň závěrečnou páteční kapelou byli němečtí Powerwolf. Jejich vystoupení je vždy plné energie, různých efektů včetně ohníčků a velice chytlavých skladeb a tak se nedivím, že se těší takové popularitě. Já osobně tak velkým fanouškem nejsem, protože i když za poslední léta dost vyrostli, tak jsou jejich vystoupení stále stejná. Viděla jsem je znovu po třech letech a od té doby se toho moc nezměnilo, takže je zase nějakou dobu vidět nemusím. Do setlistu sice pár novějších skladeb jako “1589”, ale spíše hráli starší osvědčené hity jako “Armata Strigoi”, “Army of the Night” nebo jednu z mých nejoblíbenějších (hlavně kvůli textu) “Demons Are a Girl’s Best Friend”. Areál ale byl více zaplněný než v den předchozí, takže se nedivím, že byli pozváni znovu na český festival, protože to lidi prostě přitáhne.
Pro více reportů nejenom z festivalů pořádaných Pragokoncertem, ale také z dalších akcí, nás nezapomeňte sledovat. Více zajímavých videí a fotografií naleznete také na našich sociálních sítích.
Report: Kerry Lynx
Fotografie: Pragokoncert