Druhý den festivalu, pátek 17. července, Masters of Rock 2026 navázal na povedený čtvrteční rozjezd a do Vizovic přinesl další dávku tvrdé hudby, výborných vystoupení i silných emocí. Areál se od brzkých dopoledních hodin znovu plnil fanoušky, kteří se těšili na kombinaci osvědčených jmen i nových objevů. Počasí přálo, nálada byla výborná a program opět nabídl vše, co si metalový fanoušek může přát.
Dopolední symfonika přešla do severského metalu
Druhý den začal už v 10 hodin dopoledne a to se slovenskou symfonickou skupinou Symfobia. Tato kapela by pro pravidelné návštěvníky nebyla být žádnou novinkou, protože využívají každou příležitost se na některém festivalu ukázat. Musím uznat, že v nové omlazené sestavě se stále zlepšují a více se projevuje celková sehranost. Dokonce nám poprvé představili také nový single “Broke Your Pride” vedle již starších skladeb.
Jako další na již rozpálené pódium vystoupali norští Chontaraz a publikum rozpálili ještě více nejen svými pyro efekty. Já jsem kapelu před tím vůbec neznala, ale vystoupení mělo své kouzlo. Doufám, že nás nenavštívili naposled.
V severských kapelách jsme ještě chvíli pokračovali a to s industriálními King Satan, kteří předvedli svou typickou i když velice netradiční show. Sice jsem je viděla už podruhé, ale stále jsem z nich trochu zmatená. Některé skladby mě bavili více, některé méně, ale nemůžu říct, že sami vystupující by si svůj čas na pódiu neužívali.
Nezastavitelní Arctis a návrat Brainstorm
Arctis se dnes poprvé představili na pódiu festivalu Masters of Rock. I když bylo zřejmé, že Finové trpí horkem, předvedli přesto skvělé vystoupení. Nezastavily je ani drobné technické potíže a jejich energie byla nakažlivá! Poprvé naživo zahráli svůj nový singl „Unstoppable“, který se stal dokonalou hymnou jejich vystoupení. I když jejich žánr možná nepatří mezi nejoblíbenější u návštěvníků tohoto festivalu, jsem si docela jistá, že si po svém vystoupení získali pár nových fanoušků.
Poté pódium trochu potemnělo, i když jenom atmosférou, s řeckými W.E.B.. Tento žánr opět není úplně mým oblíbeným a poslouchat jejich temno melancholickou muziku ve slunečném dnu bylo celkem zvláštní, ale své fanoušky si určitě našli.
Poté přišel čas na další klasickou a velice známou heavy metalovou skupinu Brainstorm. Bylo opět vidět, že klasika přiláká nejvíce lidí do hlavního prostoru areálu i přes veškeré to horko. Kapela se vrátila na Ronnie James Dio Stage po celých čtyřech letech a příchozí jistě nezklamala. V setlistu rozhodně nemohly chybět klasické hity jako “Glory Disappears”, “Highs Without Lows” nebo závěrečná skladba “Ravenous Minds”.
Z fantasy světa, přes plavbu s piráty po Sepulturu
Na další kapele naopak nic klasického nebylo. Angus McSix je skupina z jiného světa a to doslova. Nejenže každý z muzikantů nosí svůj výrazný kostým, ale také se za každým skrývá velice promyšlená postava z fantasy světa. Také skladby jsou vlastně vyprávěním jejich příběhu a s každou skladbou se dostáváme více do jejich světa. Tohle všechno pak skvěle umí potvrdit na pódiu a svou energií strhnou snad všechny posluchače. Kdo nepoznal, nepochopí.
Čtyři roky po svém posledním vystoupení na festivalu Masters of Rock se zde skupina Visions of Atlantis opět objevila na pódiu. Původně bylo ohlášeno, že vystoupí s orchestrem, ale život má své vlastní plány. To však kapele nezabránilo v tom, aby předvedla úžasnou show a vzala publikum s sebou na palubu lodi. Úvodní skladbou „To Those Who Choose to Fight“, na kterou navázala „The Land of The Free“, nastolila pirátská kapela Visions of Atlantis správnou atmosféru. Každého z diváků vzala na epickou pirátskou výpravu!
Poté ale nastolila chvíle větší vážnosti s oběma bratry Cavalerovými a jejich Cavalera Conspiracy. Skoro celou show vyplnili skladbami od Sepultury, z dob ještě byli součástí kapely. Opět to není úplně můj oblíbený žánr a proto jsem si našla trochu jiný program. Nicméně velké množství lidí, kteří stáli pod pódiem byli jiného názoru.
Závěrečný blok plný rozmanitosti
Závěrečný večerní blok byl uveden silným deštěm, ale to nezabránilo The Rasmus a jejich fanouškům si z plna užít jejich vystoupení. Přiznám se, že jsem se na tento koncert celkem těšila už jen z té nostalgie, kterou přinese. A z tohohle hlediska mě rozhodně nezklamali. Hráli snad všechny písničky, které jsem chtěla slyšet, včetně “No Fear”, “Livin’ in a World Without You” nebo “F-F-F-Falling”. Celé vystoupení pak zakončili nejpopulárnější a nejvíc známou skladbou “In the Shadows”.
Hlavním headlinerem druhého dne byli švédští In Flames, kteří se na Masters of Rock konečně ukázali a mohli si odbýt svoji premiéru. To byl opravdový svátek pro velké množství fanoušků, včetně mě. Tohle byl pro mě nejočekávenější koncert snad celého letošního festivali a také jsem si ho řádně užila. Skladby byli z průřezu starší i nové diskografie a i když některá alba neznám tak dobře, tak jsem si to na živo velice užila. Anders zní z pódia skoro stejně jako z nahrávek a jeho různé hlasové polohy mě nepřestávají udivovat i po všech těch letech, co ho poslouchám. Po zpívání/ řvaní při skladbách jako “Meet Your Maker”, “Only for the Weak” nebo “I Am Above” jsem si úplně vyřvala hlasivky, ale rozhodně toho nelituji ani trochu.
Závěrečná kapela opět dostala hrací čas od jedné do dvou do rána, ale to je rozhodně nepřipravilo o publikum. Během Orden Ogan bylo pod pódiem skoro stejně narváno jako na předchozí headlinery. Jejich energické a chytlavé skladby nikoho nenechali usnout. Během vystoupení nechyběly ani příležitostné vtipkování, kdy místo “Order of Fear” z publika ozývalo “Order of Pivo”. Prostě nám dodali dokonaloi tečku za vydatným dnem.
Tak to by od nás bylo vše k druhému dni, ale určitě si nenechte ujít reporty z dní dalších a sledujte nás také na sociálních pro více fotografií a videí nejen z tohoto festivalu. Mezitím nám můžete do komentářů napsat, co se Vám líbilo nejvíce nebo naopak, co Vás zklamalo.
Report: Kerry Lynx, Céline Fetel
Fotografie: Adrien Hextall, Vasilis Tiropolis (W.E.B.), Smudge (Chontaraz, Orden Ogan)