Kromě velkých probíhajících festivalů je občas potřeba podpořit také vznikající malé festivaly. Tím je přesně Březfest, který se koná v jihlavském amfiteátru a letos proběhl dvoudenní druhý ročník ve dnech 19.-20. června 2026. První den nesl název Kořeny Vysočiny, které byl znamením spojením sil s Fajtfestem a druhý den byl již plnohodnotným festivalovým dnem plný tvrdé nejen místní muziky.
Den 1. – Pátek (Kořeny Vysočiny)
Maďarští Komodo, zkušení Extreme a hardcorová Furiosa
Úvod pátečního dne patřil vítězi fanouškovské soutěže a to Komodo až z Maďarska. Jejich vlastní styl nazvaný “varaní” metal měl svoje kouzlo a příchozím jistě zlepšilo den, tak jako mně. Muzikanti samotní si koncert velice užívali a hráli naplno i jen pro těch několik jednotek příchozích.
Jako druzí na pódium vystoupali Extreme, kteří už mají spoustu za sebou. Jsou známí svým old schoolovým death metalem s prvky thrashe. Festival podpořili svoji přítomností parádně. Líbí se mi jak se na pódiu spojuje několik generací a mísí se tím zkušenosti s mladou dravostí.
Kapela Furiosa je v zásadě místní kapelou a přijeli představit svůj hardcorový styl smíšený s rapem. Musím uznat, že jsem od nich moc nečekala, ale show umějí udělat parádní. Energie, která se valila z pódia, byla naprosto nakažlivá a v přítomných fanoušcích bylo vidět všeobecné nadšení.
Moderní Stellvris s novou tvorbou
Závěr prvního dne byli evropští Stellvris v čele s velice výraznou osobností, Nicol Hofman. Jejich show byla opravdu plná energie a dokonalým završením celého dne. Moderní tvorba plná growlů a také elektronických prvků je velice oblíbená hlavně u mladších generací a já rozumím proč. Živé vystoupení jsou velice chytlavá a pořádně vás nabijí energií. Musím uznat, že novější skladby mě baví více než některé starší a slyšet poprvé “Contra El Silencio” stálo za to. Na poslední skladbu si na pódium přizvali jednu z mladých fanynek, která to rozhodně umí naplno rozbalit.
Velice mě mrzí, že nepřišlo více lidí, kteří by všechny kapely podpořili a mohli to také zažít. Na druhou stranu to byla zase nová zkušenost pro mě, užít si koncerty v takovéto komornější a intimější atmosféře.
Den 2. – Sobota
Druhý nezačal zrovna nejlépe, když jsme se na poslední chvíli dozvěděli, že jedna z vystupujícíh kapel nemůže dorazit a plánovaný začátek programu musel být o hodinu posunut. To aspoň dalo čas fanouškům dorazit právě včas na první vystupující. Počasí nám naštěstí přálo a i přes obšasné deštíky bylo velice příjemně.
Český úvod s Palpitate, následovaní Purnamou
Já jsem se moc dopředu nepřipravila a vůbec jsem nevěděla, co můžu očekávat, ale o to více jsem byla příjemně překvapena. Palpitate je trojice muzikantů ze Šumperka, která mě dostala svými technickými kytarami s velice poutavým hlasem frontmana Milana. Lepší začátek jsme si snad ani nemohli přát a hned od začátku jsme byli zavaleni příjemnou a kvalitní muzikou.
Skupina Purnama z Turnova už pro mě takovou novinkou nebyla, ale od posledně byl vidět a hlavně slyšet výrazný posun. Tato skupina rozhodně zaujme na první pohled svými kostýmy, makeupem a dalšími rekvizitami. Za poslech ale jistě stojí také. Rozhodně podporuji nový záměr kapely přejít do českých textů, i když to není úplně jednoduché. Nejsem žádný expert na tento žánr, ale rozhodně jsem si vystoupení užila.
Němečtí In Sanity a místní legenda XIII. Století
Prvním sobotním zahraničním hostem na pódiu byli němečtí In Sanity se svým melodickým death metalem. Další skupina plná velice sympatických a talentovaných lidí, která si jistě zaslouží mnohem větší podporu, než kolik lidí se dostavilo na tento festival. Já jsem o nich slyšela poprvé, ale doufám že ne naposledy. Ráda bych je viděla znovu a pořádně si poslechla jejich řízné melodie s charismatickým projevem frontmana Erika.
Naopak XIII. Století není asi novinkou pro nikoho. Toto mělo být místní jméno, které mělo přitáhnout největší pozornost fanoušků. Je pravda, že na jejich vystoupení přišlo asi nejvíce lidí, ale pořád ne dostačné. Jejich největší hity určitě přitáhly velkou pozornost nejenom starší generace, ale také některým mladším příchozím.
Polská hvězda Moyra, energičtí Induction a závěr s Dark Gamballe
Pak už přišel na řadu večerní blok toho nejlepšího. Polská kapela Moyra přivezla to nejlepší ze své tvorby a také konečně opět zpěvačku s pořádným hlasem. Je to kapela s velkým potenciálem a dobrým zvukem. Určitě doporučuji všem fanouškům Arch Enemy a podobným skupinám. Pod pódiem stále moc velká podpora nebyla, ale to rozhodně neodpovídá jejich kvalitám.
Já se asi nejvíc těšila na německou kapelu Induction pod taktovkou Tima Hansena. Momentálně jsou členové více mezinárodní po příchodu nového kytaristy z Finska, Justuse Sahlmana, a italského vokalisty, Gabriele Gozziho . V Jihlavě sestavu za bicími doplnil ještě Michael Ehré. Nová sestava, která byla představena na konci předminulého roku, jim umožňoje ještě větší různorost a poslední album “Love Kills” je toho důkazem. Také setlist byl sestaven především z tohoto alba, které je asi tím nejlepším, co kdy napsali, i když byl doplněn staršími skladbami jako “Medusa” nebo závěrečná “Queen of the Light”. Tato power metalová skupina má před sebou ještě úspěšnou budoucnost a doporučuji začít sledovat co nejdříve.
Deštivý závěr měla na starosti ještě skupina Dark Gamballe. To je mnohem zkušenější skupina se zkušenostmi z mnohem větších festivalů a tady předvedla další solidní výkon, který vyprovodil příchozí s pocitem naplnění a spokojenosti.
Na závěr patří samozřejmě velké poděkování pořadatelům, který se z ničeho snaží udělat parádní festival a přeji jim větší obsazenost do příštích let. Za sebe musím říct, že připravenost byla velice dobrá a celý tým podal parádní výkon, hlavně co se týká světel a zvuku, protože to němělo chybu. Také se mi líbila celková různorodost pozvaných kapel a program byl opravdu nabitý. Co bych naopak zlepšila do budoucna, tak určitě se snažit krátit pauzy mezi kapelami. V programu bylo celkem dost prázdných mezer. Dojmy všech, co dorazili, včetně členů kapel, byly vesměs velice pozitivní a proto chci Vás všechny podpořit, aby jste podpořili akce ve svém okolí. Nejen ty velké populární kapely si zaslouží podporu, ale i takovéto mladé a méně známe skupiny to potřebují.
Tak příští rok se budeme těšit znovu a třeba s větší účastí!
Do budoucna nás jistě sledujte, protože nejenom na tomto festivalu jsem pořídila několik zajímavých rozhovorů.
Fotografie a report: Kerry Lynx