Tento rozhovor s Jirkou Rainem byl nahraný 10.7.2025 na Masters of Rock ve Vizovicích. I když je vydaný až po několika měsících, tak myslím, že se všichni fanoušci mohou dovědět něco nového a zajímavého ze zákulisí skupin Sebastien a Citron a také Jirky samotného.
Ahoj, jsem ráda, že tě znovu vidím vlastně po dvou letech.
Ono to hrozně letí. Já jsem tady (Masters of Rock) na hlavní stage celkem i s Citronem po désáté dneska. To je masakr prostě. Vždycky je to takový svátek, ale dneska teda to byly nervy, co sem dostat vůbec na tý backstage. I když jsme trochu bloudili po Vizovicích dneska tak nakonec všechno dobře dopadlo. Moc jsme si to užili.
Všechno klaplo a vypadalo to dobře. Viděla jsem, že už jste všichni dobře sehraný a v nové sestavě vám to funguje dobře.
Já mám s klukům velikou radost. Kluci prostě zapadli úplně fantasticky, Adam i Vojta. Máme z nich od začátku obrovskou radost. Já věřím, že to je i vidět. Můžu na chvilku tu kytaru odložit a normálně jenom zpívat. Já bych radši jenom zpíval, ale prostě jsou zase věci, kde to chce ty dvě kytary.
Je hodně vidět, že když kytaru odložíš, tak ti to jde líp a baví víc.
Sebastien má nové album (“Quo Vadis” vyšlo 28.června 2024) venku již více než rok. Jak jste s ním spokojeni a jaké byli na něj reakce?
Recenze a reakce jsou na něj dobré. My z něj máme takový zvláštní pocit na jednu stranu. Hudebně to neřeším, to mi přijde v pohodě, ale odcházel nám Petr (baskytarista) a vlastně se tak divně vypařil a dodnes nevíme proč. Vydání desky nám to pozdrželo rok. Měli jsme plán, časový vzhled, který jsme řešili i s labelem a hodiny jsme vymýšleli různé strategie a všechno to šlo do kopru. To máš pořád nějak v sobě, spojený s tou deskou. Proto jsem si říkal, fajn, ty písničky za to nemůžou, ale pojďme co nejdřív dělat něco jiného a nového. Ať máme tuhle energii nové sestavy, tu novou krev, když to tak řeknu. Už máme hotový dvě písničky, který teď budeme natáčet a budou v češtině i v angličtině. Budeme mít na jedný z nich hosta, i českýho, i anglickýho. Bude to super, já nemůžu to ještě říct, ale bude to fakt dobrý. Myslím si, že to bude něco trošku jinýho. Ta jedna věc bude, co jsme dneska hráli, taková klasičtější Sebastien a ta druhá bude modernější, lehce takový ve stylu Quo Vadis, ale melodičtější.
Teď mám pocit, že to je taková nová éra, která se otevřela úplně krásná. Jo, ta mladá krev je vždycky dobrá do kapely. Ještě letos určitě, předpokládám někdy na začátku podzimu, bychom mohli vydat ty písničky. Nějaký klipy k tomu taky plánujeme s těmi hosty (poznámka: stále ještě sice nevyšla, ale teď se opravdu něco připravuje). My už pracujeme na písničkách, tak kontinuálně na dalších. Ale chtěli bychom co nejdřív novou desku. Třeba příští rok, kdyby to vyšlo, tak budu rád. Myslím si, že potenciál tam je velký. Každý máme něco připraveného a mohlo by to být pestřejší a zajímavější.
Tak doufám, že taky budou potom nějaké koncerty i v Praze.
My bychom to chtěli taky. Podle Spotify máme nejvíce posluchačů právě z Prahy, tak bychom tam měli hrát víc. My jsme teď každý z jiné části republiky a logistika je občas náročná. Nakonec vždycky hrajeme někde. kde je to pro všechny daleko jako dneska. Zvládat se to stále nějak dá, taky už mám 27 let zkušeností s muzikou.
Já tě ráda sleduju a baví mě kolik máš různých aktivit. Jak to vlastně všechno zvládáš?
Je toho hodně, Sebastien, Citron, Rock Opera, kde zpívám, práce a ještě k tomu rodina. Někdy se to sesype všechno najednou a pak pracuji od rána do noci, abych všechno stihnul. No a ještě mým druhým velkým koníčkem je numizmatika, hlavně mince ze antiky a starověku. Já mám i svou osobní sbírku a k tomu spolupracuji s jednou aukční síní, kde naceňuji různý antický mince. Zase je hezký, že člověk vlastně u jedné té činnosti odpočívá od těch ostatních, protože je každá úplně jiná.
Když už jsme zmínili Citron, tak pojďme probrat, co se děje tam. Tam se teď udála velká změna.
Je to velká změna. Já jsem odešel z Citronu v tom roce 2021 a bylo to hlavně proto, že Ráďa Pařízek, vlastně dorostl do toho, že je jako fakt skvělý basák a já jsem si tam najednou připadal navíc. Že je to jeho legitimní místo, že tam prostě má být on. A navíc se mi taky rozjížděl Sebastian čím dál víc a starší dcera šla do školky a potřeboval jsem být víc doma. Takže jsem si řekl, že musím nějak zredukovat své hudební aktivity. S Láďou (Křížkem) jsem byl také pořád v kontaktu a dělali jsme na nějakém společném projektu, jen studiovém. Potom mi zavolal Radim s tím, že George Erich odchází a jestli bych jedno jarní turné nevzal, aby tam byly dvě kytary, že bych mohl zpívat zase taky sbory a tak. Tak mu říkám, jasně rád pomůžu. Mělo to být jenom na to jedno turné a vlastně v rámci toho turné se stalo, že Láďa nemohl dorazit na jeden koncert a už bylo jasný, že prostě asi to nepůjde takhle dál. Láďovi to pořád zpívá, ale má už taky nějaký věk a prostě je schopen dát těch dvěstě procent jenom určitý počet koncertů za rok a jak je toho moc, prostě tak je to přespříliš. Takže se domluvilo, že se cesty Citronu s Láďou rozdělí.
Když Láďa poprvé nemohl, tak už bylo všechno připravené a domluvené, tak jsme se domluvili, že to odzpíváme s Pavlem a Láďa byl taky pro. Zazpívali jsme to a ty lidi to vzali velice dobře, pořadatel taky, Pragokoncert taky. Říkali jsme si, ty lidi mají rádi ty písničky a my se do toho snažíme dát samozřejmě maximum. U jiný kapely bych sám apeloval na to, aby se to zastavilo, ale Citron funguje za rok 50 let (takže letos v roce 2026). A tam bylo už tolik ér a tolik hlasů a stylů. Pokud budeme schopni udělat nový písničky, které budou mít stále ducha Citronu, tak za mě má smysl to táhnout dál. Stejně nám to řeknou lidi, jestli to smysl má nebo ne. Ale zatím to, co jsme odehráli bez Ládi, tak vlastně pořadatelé spokojení, lidi spokojení, my spokojení. Máme z toho dobrý pocit, rozdělili jsme si písničky nějak na půl s Pavlem Hanusem a no uvidíš dneska. Já jsem sám zvědavej, jak ten velkej dav zareaguje.
Já jsem opravdu zvědavá, jak Vám to půjde. Pro mě ty a Pavel (Hanus) jste již dlouho součástí Citronu.
Já jedu sedmou sezonu s Citronem, sedm let, Pavel tam je deset let, to je přece jenom nějaký kus života. Vlastně, co jsem pak zjistil, poslední původní člen Citronu odešel v roce 1979 z té kapely. Takže už od té doby se mohly ozývat hlasy, to už není jako to bývalo tenkrát, to už není Citron. Dneska jsou ty hlasy víc slyšet tím, především na internetu. Hlavně ten, kdo je spokojený, tak to většinou nenapíše a kdo prostě má nějaký problém, tak ti to rozmázne ještě víc. Je to vždycky tak.
Mě třeba hrozně překvapilo, že se ještě vrátím k Sebastien, reakce na duet s Láďou Křížkem, “Slzy tvý mámy”, co jsme udělali jako první cover. Já jsem se tomu vždycky bránil úplně strašně moc, protože máme vždycky takovou nadprodukci vlastních věcí, že jsem nechtěl ztrácet čas a energii a ani místo na deskách nějakou cizí věcí. Na Olympicu jsem ale vyrostl, na jejich písničkách jsem se učil na kytaru. A do toho Láďa měl slavit šedesátiny, já čtyřicátiny, Petr Janda osmdesátiny. Tak si říkám, hele, to je znamení, prostě musíme něco nějak udělat. Janda to schválil a nazpívali jsme to v našem stylu, ale s velkým respektem samozřejmě k tomu nádhernému originálu. A to jsem chtěl právě říct, že když vyšla tahle písnička, tak jednak to má nějakých 800 tisíc zhlédnutí a my jsme do toho nedali ani korunu, žádná reklama, žádná podpora, tohle je všechno samo. A za další, pod tím jsou komentáře vlastně jenom dobrý. Tam je pár nějakých, ale jsou tam stovky dobrých. A říkal jsem si, to je snad poprvé, co píšou ty lidi, kterým se to líbí, víc než ty, který by měli s tím nějaký problém. Tak asi to je dobrý, asi to je fakt dobrý.
Je skvělý kolik hostů s sebou přivezli dnes do Vizovic a udělali zajímavější vystoupení.
Vlastně se Shirley “Smutky”, dávaly smysl. S Bartem jsem moc rád, že jsme se potkali. My jsme z jedné základky. Pak jsme dali dohromady Navar. Mayo taky super. My jsme mu michodem psali včera, včera nás to napadlo. Tak jsem mu psal a říkám: “Čau, co děláš zítra v poledne?” A on říká: Jo, měl jsem nějakou práci, ale co, přijedu za Váma. Po cestě se naučil písničku. To vznikají ty věci úplně takhle punkově. I když se to tváří jako nějakej vzletnej metal, tak je to prostě všechno punk.
Ještě jsem se chtěla zeptat, jestli poslední roky víc nepracuješ na svém hlase, na své zpěvu.
Mně pomáhá dost Rock Opera, protože tam je jiná technika úplně, než se Sebastien a víc nařvaná. A učíš se s tím pracovat, aby si ten hlas neodpálila a baví mě to taky moc.
Já totiž za sebe musím říct, že se zlepšuješ hodně. Mě od začátku Sebastien moc bavili, ale zpěv mi vždycky přišel nejslabší a teď už je to jinak.
Na prvních dvou deskách určitě a já to vím, je to pravda prostě. Můj první kontakt s muzikou byl ten, že táta mě chtěl dát do nějaký školy, kde byla třída s rozšířenou výukou hudební výchovy. Táta dřív hrával, tam mě nevzali s tím, že nemám hudební sluch. Takže já jsem vlastně až do 14 let vůbec na muziku nesáhl a mě to nenapadlo, že bych něco takového mohl někdy dělat. A pak ve 14 jsem jednou v posteli najednou slyšel melodii v hlavě. Co to je? To je docela dobrý. A nic to nebylo. Tak jsem si začal psát textíky, jenom abych si zapamatoval tu melodii, to frázování a já jsem měl za týden popsaný tlustý blog. Jako když otevřeš stavidla a najednou se nápady začnou chrlit. A vlastně to je dodnes. Já mám na mobilu milion různých nazpívaných úryvků nebo riffů, nebo melodii, nebo úryvky textu. Já jsem nikdy dřív nezpíval, nic, ani mě to nenapadlo. A začal jsem zpívat, protože jsem se styděl o fous míň než ti ostatní. Až postupně jsem se začal identifikovat jako zpěvák. Až pár let posledních let, mám ten pocit, že už si tak můžu občas říct. Ty první desky dvě, to bylo prostě nasolený, co to jde a neřešil jsem to víc.
Mě se teď opravdu líbíte čím dál víc, i když album “Integrity” mám asi nejradši.
Fakt? To je zajímavé, že to lidi berou různě strašně. Já třeba pořád mám úplně nejradši “Act of Creation”, protože tam jsme začali psát sami vlastní texty. Refrény se nám tam, myslím, povedly. Ta deska celá je fakt silná. Máme ji rádi všichni pořád. Vlastně “Amy”, “Die In Me”, “Wake Up”, “Winner”, tam jsou hitovky vlastně takový, dá se říct, v rámci toho našeho stylu. Tam mám pocit, že jako se to povedlo. U “Integrity” jsem to měl v hlavě trošku jinak. Tam je to takový jednodušší celý. Vlastně to ztratilo takovou tu načančanost těch starších desek, respektive hlavně “Act of Creation”. A teď zase to je taková ta přechodová doba “Quo Vadis”. Já věřím, že teď ta další deska bude zase už jako jistější v tom, co jsme a jak to chceme a prostě jak to má být. Sestava je takhle stabilnější a jako je nohama na zemi pevně, no. Snad.
Jo, toto vždycky pomáhá, že když to funguje mezi vámi.
Ta atmosféra je fakt skvělá a je tvůrčí. Když já něco udělám, pošlu ten nápad, Adam rovnou si to vezme a něco tam dělá. Házíme si ty nápady. Škoda je, že jsme každý od jinud, ale už i s tím umíme pracovat. Pracujeme prostě na dálku. Doba to umožňuje a je to skvělý, protože jinak bychom byli ještě pomalejší, než jsme takhle. Mám fakt tu chuť do toho obrovskou.
Můžeš říct ještě na závěr nějakou zprávu pro fanoušky.
Já když jsem to dneska viděl takhle z pódia to publikum. Díky moc všem, kdo ještě chodí na živý koncerty a podporují muziku. Já, jak přišla ještě AI a taková ta generovaná hudba a tak dále, tak chvilku jsem si říkal, co to se scénou udělá, ale když tohle vidím, tak mám pocit, že hlavně kvůli tomuhle to všichni chceme a děláme a milujeme. Tady si zažijeme ty decibely spolu a užíváme si tu energii a tu atmosféru společně a to žádná AI nikdy nenahradí ani nenaruší. Takže jsem klidný a všem děkuju prostě za to, že jsou.
Děkuji moc Jirkovi za jeho čas, pro mě osobně to byl velice zajímavý rozhovor a dozvěděla jsem se několik velice přínosných informací. Přeji Jirkovi a také všem jeho projektům mnoho úspěchů a novinek do budoucna a těším se také na novou muziku.
Nahráno a zpracováno: Kerry Lynx