Ve středu 25. března jsem vyrazila do Paláce Akropolis na německou kapelu Die Happy, jejíž zpěvačkou je Marta Jandová, která se sice narodila v Česku, ale kariéru si vybudovala hlavně v Německu. Paradoxně u nás tahle kapela není tolik známá a koncerty tu nemívá často, takže jsem byla zvědavá.
Do klubu jsem dorazila kolem sedmé a překvapilo mě, jak málo je tam lidí. Jako předkapelu si Die Happy přivezli finské Moon Shot. Kapela vznikla z bývalých členů známějších projektů jako Children of Bodom nebo Lapko a hraje energický mix alternativního rocku a indie. A Moon Shot do toho šli více než naplno. Hodně tomu pomáhal jejich zpěvák, který je opravdu výrazná postava. Je excentrický, pohybově výrazný a neustále v kontaktu s publikem. Na pódiu se pořád něco dělo. V první řadě měli dokonce dvě své skalní fanoušky, dámy, které za nimi přijely až z Finska, protože tohle byl jejich šedesátý koncert v první řadě. Zpěvák jim věnoval chvíli pozornosti a poděkoval, což byl milý moment.
Die Happy nastoupili lehce po osmé a klub se mezitím docela zaplnil. Marta Jandová vtrhla na stage doslova jako uragán a tuhle energii držela celý set. Patří přesně do té kategorie zpěvaček, u kterých si říkáš, že to je vlastně hodina aerobiku, jen s mikrofonem. A o to víc obdivuješ, že u toho zvládá bez problémů zpívat.
Během večera hodně komunikovala s publikem a bylo vidět, že si užívá, že je doma v Čechách. Její kluci z kapely sice česky moc neumí, takže občas jen stáli a koukali, jak se Marta rozjede, ale bylo to spíš roztomilé než rušivé. V jednu chvíli zmínila i svého tátu, Petra Jandu. Prý se chtěl přijít podívat, protože Die Happy tu nehrají tak často, ale pak zjistili, že ve stejný večer a dokonce ve stejný čas hraje s Olympicem v Ústí nad Labem. Takže z toho pochopitelně sešlo.
Zazněla i novinka “Empathy Is No Weakness”, která dala jméno celému turné a vznikla jako reakce na výrok Elona Muska. Publikum dobře reagovalo i na starší věci jako “Too Fast”, “Goodbye” nebo “It’s The Rebel In You”. Právě u téhle písně Marta naučila publikum zpívat chraplákem, což byl jeden z nejzábavnějších momentů večera. Na to, kolik lidí v klubu bylo, se ozval překvapivě silný sbor.
Nechyběly ani drobnosti ze zákulisí. Marta zmínila, že jejich backliner měl den předtím úraz a skončil v nemocnici, takže ho tentokrát zastupovala tour manažerka. I takové věci patří k realitě koncertního života.
Celkově to byl fajn koncert. Pro mě možná hudebně trochu měkčí, než na co jsem zvyklá, ale koncert je o energii. A ta Martě a Die Happy rozhodně nechybí.
Text a foto: Lenka Machuldová