V sobotu 21. března zavítalo do pražského Fóra Karlín symfonické trio kapel, které spojuje ženské osazenstvo za mikrofonem. Epica a Amaranthe k nám přivezly monumentální show v rámci svého společného turné “Arcane Dimensions”. Jako podpůrnou sílu si s sebou vzaly zpěvačku Charlotte Wessels (ex Delain) s kapelou. Během večera nám všechny tři dámy předvedly tři odlišná pojetí metalu.
Patnáct minut před začátkem nás fotografy protáhli dovnitř. Pocit jít „zadem“ na koncert byl pro mě úplně nový. Vešli jsme do sálu, který byl již značně zaplněný. Nedokážu si představit ten pocit trémy, který to pro některé členy kapely musí být. Čas se krátí a v 18:40 jdeme na to!
Na pódium nastupuje Charlotte Wessels a společně se stojanem na mikrofon, který je obložen pestrobarevnými květy, na něm již od první skladby dominuje. Její zpěv, který si mnozí fanoušci mohou pamatovat ze skupiny Delain, u Charlotte nezestárl. Bohužel velkým zklamáním byl celkový zvuk kapely. Z velké části byly slyšet pouze bubny a výšky se v tomto nazvučení spíše ztrácely, než aby ukázaly svou přednost. Bohužel těžkým údělem předskokanů je, že fanoušci jsou v této části koncertu kolikrát studení jako psí čumák. Publikum se v tu dobu ještě rozkoukávalo. A při prvních skladbách, které byly povedené, nebylo vidět moc pohybu. Celé vystoupení zakončila skladba „The Exorcism“, ve které předvedla, že dokáže být nejen jemná, ale i temná.
Po nutné přestavbě pódia se přiřítila severská energická skupina Amaranthe. Již od první skladby „Fearless“ za námi v prvních řadách fanoušci řádně házeli hlavami a nejednou jsem dostal po zádech prameny vlasů. Hned poté následovaly „Viral“ a „Digital World“. A bylo opravdu znát, že tento koncert už nic nezastaví. Směs growlingu, elektra a kytar fanoušky z nějakého důvodu baví a vlastně to společně skvěle funguje. Trio zpěváků tuto atmosféru a funkčnost celku pouze potvrzuje, kdy se jednotlivé pasáže plynule střídají a doplňují. Skvěle se to potvrdilo při skladbě „Crystalline“, kdy si Elize sedla a společně s Nilsem si střihli skvělé duo. Amaranthe neopomněli fanouškům nahlédnout ani pod pokličku toho, co si pro ně chystají nového, a českým fanouškům představili singl „Chaos Theory“, který do setlistu skvěle zapadl. Neopomněli samozřejmě ani na svůj ploužák „Amaranthine“, při kterém dokázali rozezpívat i publikum. Setlist zakončili velmi energickou skladbou „Drop Dead Cynical“ a věřím, že si mnoho fanoušků odneslo z tohoto koncertu spoustu energie a skvělý pocit.
Hlavní hvězda večera, Epica, nastoupila opravdu ve velkém stylu. Při intru na potemnělé pódium nastoupila postava zahalená v černém hávu a na vyvýšené plošině pro bubeníka připomínala skoro smrt. A hned v prvních skladbách nám představili svoje album „Aspiral“ z minulého roku. Vizuál celého koncertu byl doplněn o obrovskou LED stěnu, na které se postupně střídaly různé motivy. Atmosféru celého koncertu to opravdu skvěle dotvářelo a velmi citlivě tento podkres doplňoval jednotlivé skladby. Například při skladbě „Eye of the Storm“ jsme mohli na LED stěně vidět bouřkové mraky a celé pódium bylo zahaleno mlhou. Tento vzhled pódia na mě udělal opravdu skvělý dojem.
Přibližně v polovině koncertu jsme na pódiu viděli všechny tři zpěvačky společně a střihly si v tomto skvělém triu skladbu „Sirens – Of Blood and Water“. Klávesista Coen Janssen zkusil při skladbě „Cry for the Moon“ vyhecovat fanoušky k moshpitu, bohužel velkého ohlasu se to mezi fanoušky nesetkalo. Je fakt, že i publikum stárne a této skladbě je již 23 let… Hezkým momentem koncertu určitě bylo blahopřání jejich videografce k narozeninám klasickou odrhovačkou Happy Birthday to You, ke kterému se připojil celý sál. Konec vystoupení samozřejmě patřil energickým a známým skladbám, například „Beyond the Matrix“, kterou si stále pamatuji ze svého druhého metalového koncertu v životě před necelými deseti lety. Kruh se uzavírá a já už jsem asi na takové blbosti, jako stát v první řadě, starý. O závěr se postarala skladba „Aspiral“, kterou uzavírají i své nové album stejného názvu.
Večer to byl opravdu povedený. Skvělé světlo, skvělá kombinace kapel, která celý večer fungovala. Jsem opravdu rád, že jsem opět mohl navštívit takto velký koncert. Kapelám i pořadatelům patří velký dík, protože bez nich bychom seděli pouze doma a nebyla by to ta zábava s přáteli, které vždycky rád vidím.
Fotografie a report: Vladimír “Toby” Tobyška