V pátek 6. března jsme z redakce Sound-Scribe vyrazili do Prachatic na zastávku společného turné Best Rock Tour 2026, na kterém letos spojily síly dvě výrazné kapely české metalové scény Arakain a Dymytry. Zatímco kolega Pepa byl už o den dříve na koncertě na Kladně, já jsem se spolu s HaxenReport vydala právě do prachatického Kongresového centra. Turné pokračovalo ještě v sobotu v Jindřichově Hradci a už podle vyprodaných sálů bylo jasné, že o tohle spojení je mezi fanoušky velký zájem.
Pro mě měl tenhle večer i osobní rovinu. Arakain je kapela, na které jsem vyrůstala a to ještě v době, kdy za mikrofonem stál Aleš Brichta. Přesto musím říct, že Jan Toužimský do kapely zapadl naprosto přirozeně a dnes je její nedílnou součástí. Arakain navíc prošel během své existence dalšími výraznými změnami: vedle Brichtova odchodu na sólovou dráhu odešel v roce 2021 také baskytarista Zdeněk Kub, který založil vlastní projekt Niakara (mimochodem Arakain pozpátku). Celé turné má navíc ještě jeden symbolický rozměr. Na pódiu se totiž potkávají dvě generace Urbanů: Jiří „Dymo“ Urban, kapelník Dymytry, a jeho otec Jiří Urban, kapelník a kytarista Arakainu. Lidsky i hudebně je z toho cítit velká pohoda a respekt. Kapely pro společné turné vydaly i novou skladbu “Neztrácíme náboj”, která se samozřejmě objevila i v koncertním setu.
Zajímavým momentem večera byl i malý hudební „křížový“ experiment, kdy každá kapela během svého setu zahrála jednu skladbu té druhé. Arakain vytáhl “Klub rváčů” od Dymytry a Dymytry naopak překvapili thrashovým nářezem “Promiňte slečno”. A tady jsem si poprvé uvědomila zajímavou generační věc. Mladší publikum, které přišlo hlavně na Dymytry, klasické arakainovské songy často vůbec neznalo. Místy stáli trochu zaraženě, zatímco moje generace má tyhle skladby doslova v krvi, protože “Amadeus”, “Metalománie”, “Princess” i “Apage Satanas” jsou prostě nesmrtelné kusy českého metalu. Z nové éry Arakainu zazněly například “K zemi přibitej”, “Strom života” nebo “Sedm hříchů”.
Naštěstí se v Prachaticích našlo dost „mániček“, kteřé okamžitě zareagovaly na ikonický arakainovský pokřik „Co je? Co je? Co je?“. Ten vznikl v éře Aleše Brichty po vydání písně “Proč?”, postupně ale tak zlidověl, že ho fanoušci začali používat i mezi písněmi nebo jako výzvu k přídavku, až se z něj stala jakási neoficiální značka Arakainu.
Produkčně byl koncert pojatý velmi zajímavě. Program jel bez přerušení. Set Arakainu plynule přešel do setu Dymytry, a to přes společné bubenické sólo Miloše Meyera a Lukáše „Doxy“ Doksanského. Publikum tak nemělo ani chvíli pocit pauzy, nevychladlo a energie se jen přelévala z jedné kapely do druhé.
Dymytry naservírovali svoje hity jako “Digitální tráva”, “S nadějí” nebo “V dobrým i zlým”. Právě během posledně jmenované skladby si s Václavem Noidem Bártou zazpívala refrén malá fanynka Aneta z první řady, což byl jeden z těch milých momentů, které si člověk z koncertu zapamatuje.
Velmi osobní byl proslov kapelníka Jiřího “Dymo” Urbana, který mluvil o tom, jak moc si váží možnosti hrát na turné společně se svým tátou. Trochu bilancoval a podotknul, že Arakain i Dymytry mají v něčem podobný osud. Obě kapely v minulosti opustil zpěvák a nějakou dobu panovaly obavy, jestli vůbec budou pokračovat. Nakonec ale přišla nová éra s Janem Toužimským a Václavem Noidem Bártou. A Noid tomu nasadil korunu, když s úsměvem připomněl, že jeho první žena byla vlastně také zpěvačka Arakainu. Ano, mluvil o Lucii Bílé. A kruh se tím vlastně pomyslně uzavírá.
Humor ostatně nechyběl během celého setu. Hned na začátku Noid vystřelil do publika kapelní tričko, jejich nový dělem neboli tričkometem, který (jak s nadsázkou říkal ) koupil kapelník za utržené peníze a je ideální na festivaly, protože „se ozve strašná rána“. Nakonec tričko s neslyšitelným pufnutím tričkometu doletělo sotva do třetí řady a sálem se ozval smích.
Při písni “Ocelová parta”, zvládl Jiří „Dymo“ Urban svou pověstnou hvězdu s kytarou na zádech a to dokonce dvakrát! Jak poznamenal Noid: “A to na prostoru asi třiceti centimetrů”. Následovaly skladby “Černobyl” a “Strážná věž”, po kterých se koncert pomalu přehoupl do společného finále s Arakainem.
Závěr byl přesně tak silný, jak si takové turné zaslouží. Zazněly “Neztrácíme náboj”, “Žít svůj sen”, “Slečna závist” a nakonec “Adieu”. U “Slečny závist” Noid opět vtipkoval, že jde vlastně už o lidovou píseň, kterou prý najdete ve zpěvníku “Já, písnička 3”. A když přišel na řadu legendární refrén, rozezpíval celé Kongresové centrum. V závěru si s publikem hravě pohrál a kromě klasického „ááá“ se zpívalo i „bééé“ a „cééé“, a jako pocta produkční společnosti dokonce dlouhé „zzzzzz“ pro ZL Production.
Celý večer se nesl ve velmi přátelské atmosféře. Bylo z něj cítit, že obě kapely mají radost z muziky i z toho, že mohou být na pódiu společně. Produkčně je turné zvládnuté výborně. Nechybí opravdu skvělý zvuk, propracovaná světla, vizuály na velkou obrazovku za kapelou, ohně i kouř. Zkrátka velká rocková show, která na české scéně rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co je dnes možné vidět.
Pro mě to byl skvělý večer. Právě ten lidský rozměr z toho udělal něco víc než jen koncert. Arakain a Dymytry mají společný příběh jak generační, hudební, tak i osobní. A jejich frontmani působí přes všechny úspěchy pořád skromně a s velkým respektem k fanouškům. Možná právě proto to celé funguje tak přirozeně.
Zdá se, že energie jim rozhodně nechybí. A jestli něco vystihuje celé tohle turné nejlépe, pak je to název jejich společné písně: Neztrácíme náboj. 🎸
Na závěr ještě jedna zpráva pro fanoušky Dymytry. Kapela během večera oznámila, že se letos v létě vrátí jejich vlastní festival Dymytry Sabat, a to dokonce hned ve dvou termínech: 1.8.2026 v Letní areálu Svojšice u Pardubic a 29.8.2026 v Rekreačním Areálu Kamínka.
Text a foto: Lenka Machuldová