Dříve německá skupina Induction vydala své již třetí studiové album v nové kompletní sestavě. Album nese poeticky název “Love Kills” a vyšlo dne 6. února 2026 pod labelem Reigning Phoenix Music.
Tato skupina si během své kariéry od roku 2016 prošla již několika restrukturalizacemi a to jak v sestavě tak i hudebním stylu. V roce 2024 povydání EP “Power of Power” a celkem úspěšné Evropské tour po boku Battle Beast vypadalo vše normálně, ale opak byl pravdou. Z kapely zůstali pouze dva členové, momentálně služebně nejstarší kytarista Tim Hansen a baskytarista Dominik Gusch. Nicméně tento rozpad nebyl koncem, pouze novým začátkem. Vyhlásili konkurz na zbylé pozice včetně nového vokalisty. V listopadu 2024 konečně oznámili celou novou sestavu, jmenovitě: vokalistu Gabriele Gozziho, kytaristu Justus Sahlmana a bubeníka Markus Felbera.
Po všech těchto změnách jsem byla velice zvědavá, jaký vliv to bude mít také na jejich novou muziku. Upřímně rozdíl je to celkem znatelný, ale jestli k lepšímu nebo k horšímu, to už nechám na Vás. Já jsem si nové album poslechla několikrát a snažila jsem se být objektivní a přistupovat k němu bez předsudků, ale to není úplně jednoduché. Mně se dost líbili předchozí Induction a proto jsem musela trochu vzniknout na jejich nový styl. Musím uznat, že vokálně si dost polepšili a skvělá energie jim zůstala. Všeobecně hudebně je to sice jiné, ale za mě stále kvalitní a po čase velice chytlavé. Jediné, co mě moc nebaví jsou jednoduché opakující se fráze v textech.
Podobná atmosféra provází celé album a také téma je naprosto jasné už z názvu alba: Láska. Za mě se povedli vydané singly, jak “Dark Temptation” nebo “Beyond Horizons”, tak titulní skladba “Love Kills”. Za mě jedna z nejlepších skladeb na albu je “Strangers To Love” a to především díky výkonu Clémentine Delauney jako hostující vokalistky, která celé skladbě přidává novou hloubku. Jestli se vám dostane do ruky také fyzická kopie této nahrávky, tak na ní naleznete velice zajímavou bonusovou skladbu “Gods of Steel”. Také doporučuji doposlechnout až do konce, kde se objeví skladba “Veil of Affection”, která je asi nejpodobnější dřívějšímu zvuku.
Jestli Vás aspoň něčím zaujali, tak rozhodně doporučuji navštívit nějaké z jejich živých vystoupení, protože to zní ještě lépe. Při kombinaci dobrého ozvučení, světel a samozřejmě atmosféry umí vytvořit ohromující dojem a působí jako opravdu jako skvěle sehraná skupina.
Mé celkové hodnocení je 75%. Věřím, že to umí i lépe a že v budoucnu ještě dokáží velké věci, ale chce to ještě nějaký čas.
Slyšeli jste už celé album také? Dejte nám vědět svůj vlastní názor na něj.
Napsáno: Kerry Lynx