V neděli 18. ledna 2026 se v Sono Centrum Brno konal velká folk metalová událost. Přijel totiž Heidenfest v popředí s kapelami Korpiklaani a Finntroll.
Světla v klubu Sono zhasla, zazněly první tóny a najednou se místnost proměnila z klubu v palubu pirátské lodi. The Dread Crew of Oddwood neodehráli jen koncert, rozjeli pořádnou pirátskou show plnou rytmu, humoru a syrové energie. Každý úder bubnů zněl jako výstřel z děla, každá melodie vtáhla publikum hlouběji do jejich pokrouceného námořnického světa. Od divokých výrazů po chaotické pohyby mi poskytli nekonečné množství momentů, které jsem mohl zachytit svým objektivem. To je to, co miluji na fotografování živé hudby: zachycení těch zlomků vteřin, kdy se zvuk mění v emoce, pot se mění v příběh a kapela se stává živým, dýchajícím zážitkem.
Chaos, barvy a čisté šílenství zaplnily klub. Trollfest nevstoupil na brněnské pódium, ale doslova na něj vtrhl. Mezi divokými kostýmy plameňáků a rytmy, které nenechaly nikoho stát v klidu, proměnila kapela sál v bizarní folk-metalový karneval. Každá píseň působila jako nová scéna v naprosto šíleném příběhu: smích se střetával s těžkými riffy, absurdita tančila s precizností. Svou optikou jsem nefotografoval jen koncert, honil jsem postavy, výrazy a momenty, které mohly existovat jen na koncertě Trollfestu. Hlasitá, hravá a krásně chaotická, tahle kapela nevystupuje pro publikum, ale s ním.
Hlasy se ozvaly ještě dříve, než kytary stačily utichnout. Když vystoupila kapela Heidevolk, připadalo mi to spíš jako setkání starobylého klanu než koncert. Dvojité vokály prořezávaly vzduch, těžké riffy nesly pocit historie a rytmická sekce vše hnala vpřed jako pochodující armáda. Svým digitálním zrakem jsem sledoval, jak kapela buduje atmosféru cihlu po cihle, jak intenzitu ve svých výrazech, tak jednotu ve svých pohybech a hlavně silné spojení s publikem. Taková energie, která způsobuje, že moderní stěny působí velmi, velmi staré.
Na Sono padla tma, ale Finntroll přinesli svou vlastní bouři. Brno se proměnilo v rituální místo, kde se lidové melodie střetávaly se syrovou metalovou energií. Pódium ovládly rituální pohyby, pot a stíny. Každá píseň působila méně jako vystoupení a více jako živá bytost, která ovládla místnost. Od prvního zavrčení až po poslední ozvěnu ovládala kapela dav jako jeden řvoucí organismus. Když hudba přestává být pouhým zvukem a stává se atmosférou, emocí a vzpomínkou zamrzlou v zlomku vteřiny, to je koncertní fotografie.
Světla zhasla, první lidové melodie se rozléhaly sálem a najednou celý prostor připomínal pohyblivý les. Korpiklaani nehráli jen koncert! Oni to naprosto rozjeli! Housle tančily nad drtivými riffy, pivem nasáklé refrény se ozývaly ze všech koutů, pot, úsměvy a ta syrová energie, kterou zažijete jen tehdy, když kapela na pódiu opravdu žije. Od prvního akordu až po poslední řev davu byla každá vteřina divoká, chaotická a nádherně živá.
Tyto fotografie jsou mým způsobem, jak tu bouři zachytit! Intenzita v jejich tvářích, spojení mezi kapelou a davem a momenty, které obvykle jen cítíte, ale nevidíte.
Brno, byli jste hlasití.
Korpiklaani, byli jste divocí.
Fotografie a postřehy Vasilis Tiropolis (více na jeho webu: https://www.xp-spot.com/index.php/gallery)