Festival South of Heaven ve Zbytinách pokračoval svým druhým dnem v sobotu 5. července. Lom se po pátečním večeru probouzel pomalu. Ospalé obličeje, kafe v kelímcích a sem tam se někdo ztuhle protahoval na karimatce. Vzduchem se nesla směs lehkého prachu, doznívajících dojmů a tichého očekávání, co přinese další den. Slunce už si bralo hlavní slovo a bylo jasné, že to bude další horký, hudbou nabušený den.
Jako první hrábli do strun Carpatia Castle, vítězové soutěže a byl to parádní start dne. Tahle kapela by si s přehledem zasloužila i večerní slot, protože jejich show byla výpravná, silná a vizuálně nádherná. Zpěvačka Veronika má hlas, který se ti zavrtá hluboko pod kůži. Když se k tomu přidalo pro metal ne zcela typický nástroj cello, byl to zážitek, co rovnou mířil do žil. Poledne, nepoledne před pódiem už to žilo a nikdo nepostával jen tak s rukama v kapsách.
Hned po nich nastoupili Rain, rocková jistota z Prahy. Nic se nepřehání, nic se netlačí, prostě dobře zahraná muzika, která tě osvěží jako letní sprcha. Publikum reagovalo nadšeně a já byla ráda, že jsme dostali tuhle poctivou dávku energie už takhle brzo odpoledne.
Pak přišli naši kluci Solar System. Tady nejde jen o kapelu, tady jde o srdce festivalu. Otu zná každý, a není to jen zpěvák, ale motor, duše, ten, co za tím vším stojí. Na pódiu to nebyl jen koncert, byl to upřímný dík fanouškům, přátelům, Zbytinám a hlavně starostovi Pepovi, protože bez něj by to nešlo. Bylo to osobní a krásné. Solar System zahráli to, co od nich známe a chceme slyšet. A Zbytiny zpívaly s nimi. Protože tak to tady prostě chodí.
Jako další přišla na řadu prachatická Scorzonera s novou zpěvačkou, která působila spíš jako vyplašené ptáčátko než jako sebevědomá frontmanka. Texty si četla, kontakt s publikem byl minimální a celkově to zkrátka nepůsobilo sehraně. Na tomhle fetivalu dostávají šanci i místní kapely, a to je moc dobře! Ale trochu víc jistoty a odvahy by tomu určitě prospělo. I tak klobouk dolů, že do toho šli.
Pak přišel úplně jiný vítr Italové Fiveways to Nowhere. Kdo čekal punkrock, dostal pořádnou ránu do obličeje a to v nejlepším slova smyslu. Byla to divoká, nezkrotná show, která rozhýbala všechny kolem, i zdravotníky, co je během dne okukovali. Tahle parta je prostě výbuch radosti a drzosti, který festival potřeboval jako sůl.
Jako další nastoupili Phenomy z Libanonu, kteří se na festival vrací už podruhé. Fanoušci je znali a vítali s otevřenou náručí, což je vždycky krásné vidět.
Pak se představil řecký progresivní power metalový gigant Fortress under Siege, a jejich zpěvák mi svým projevem a hlasem připomínal legendárního Bruce Dickinsona z Iron Maiden. Jejich energický set držel laťku festivalu stále hodně vysoko.
Mistři symfonického metalu, švýcaři Deep Sun, s charismatickou zpěvačkou nezklamali. Nejenže skvěle zpívala, ale jak říkal jeden fanoušek, byla i „topka na pohled“. Když hudba i vizáž ladí, je to vždycky silný zážitek.
Večer zakončili španělští Injector, kteří měli na cestě k nám pořádnou adrenalinovou jízdu. Jejich let měl čtyřhodinové zpoždění a nejistota, jestli vůbec stihnou dorazit, byla veliká. Díky skvělé organizaci se je ale podařilo dostat na festival jen s lehkým skluzem. Předvedená thrashová smršť skvěle zakončila letošní ročník.
Na závěr patří velké díky sponzorům, obci Zbytiny, starostovi Pepovi, Otovi, cateringové partě, brigádníkům, zdravotníkům i všem dobrovolníkům. Bez nich by tahle metalová rodina nemohla fungovat.
South of Heaven není jen festival. Je to místo, kam se vracíš, protože tu potkáváš známé tváře a navazuješ nová přátelství. Ve Zbytinách to prostě žije!
Text a foto: Lenka Machuldová
Galerie fanoušků ze soboty: https://eu.zonerama.com/LeMa/Album/13531395