Třetí a závěrečný den sliboval další nabitý program plný muziky, ale už ne tolik slunečního svitu a tak velké vedra jako ve dnech předchozích.
Začali jsme opět už v jedenáct hodin dopoledne a opět s českou kapelou, tentokrát GATE Crasher. Na rozjezd to bylo ideální, fanoušků přišlo dost a i kapela vypadala, že si vystoupení užívá.
Následovala německá power metalová kapela Dark Sky, která do ČR jezdí poslední dobou celkem často a evidentně si oblíbili hrát před českými fanoušky. Jejich hudba je příjemná na poslech a na pódiu podávají skvělé výkony. Je na nich prostě vidět, že si hraní užívají a předávají pozitivní energii mezi diváky.
Další skupina přinesla trochu moderního metalu, byla jí německá skupina Enemy Inside v popředí se zpěvačkou Nastassjou. Jejich styl je velice různorodý a do své muziky komponují různé hudební vlivy. Z nejnovějšího alba „Venom“ hráli nejvíce skladeb, například „Sayonara“, „Fuck That Party“ nebo mou oblíbenou „Don’t Call Me an Angel“.
Finská skupina Arctis byla pro mě neznámá, ale musím uznat, že se mi celkem líbila. Sice neměli největší podporu v publiku a ke konci jejich vystoupení se ještě začalo kazit počasí, ale to jejich výkon nijak neovlivnilo. Skladby byly velice melodické a některé mě celkem bavily, na druhou stranu některé byly na mě až moc pomalé.
Nikoho, kdo mě zná, nepřekvapí, že jsem se těšila také na vystoupení rakouských Dragony. Poslední dobou, vlastně od vydání nového alba, jsou jejich vystoupení ještě lepší a novější skladby mě baví mnohem více. Také zde jsme mohli slyšet skladby jako „Twilight of the Gods“, „Dragon of the Sea (Sic parvis magna)“ nebo „Beyond the Rainbow Bridge“. Samozřejmě ale nechyběly ani starší hity jako „Lords of the Hunt“ nebo závěrečná „Wolves of the North“.
Poté nastal chaos a to doslova. Jinak se snad ani vystoupení Trollfestu popsat nedá. Tato bláznivá banda pochází z Norska a vystupuje v růžových šatičkách převlečená za plameňáky. A do toho všeho ještě hrají skladby jako „Dance Like a Pink Flamingo“, „Kaptein Kaos“ nebo „Piňa Colada“. Někteří fanoušci byli na ně dobře připraveni a sami běhali v kostýmech plameňáků a růžová barva vévodila i mezi metalisty.
Mojí poslední kapelou, kterou jsem si chtěla opravdu poslechnout byli Serious Black. Klasický německý power metal s dobrým hlasem v popředí se nikdy neomrzí. Za poslední rok jsem je viděla několikrát a musím uznat, že mě baví čím dál víc. Jejich skladby mají energii, dobré melodie a to jak si to kapela sama užívá na pódiu je skvělé sledovat. Zazněly skladby novější jako „Take Your Life“ nebo „United“, ale nemohly chybět ani starší jako „Serious Black Magic“ nebo závěrečná „High and Low“.
Já jsem se sice poté pomalu s festivalem loučila, ale fotografka Lenka zůstala až do konce a proto vám sdělí své dojmy ze zbytku závěrečného dne.
Švédští The Night Flight Orchestra odnož muzikantů z kapel Soilwork, Arch Enemy nebo Mean Streak, typický projekt srdcařů, kteří milují klasický rock a melodičnost 70. a 80. let. Hudba plná chytlavých melodií, disco‑funkových aranží a chytlavých refrénů. Dobrá, skočná muzika, ale na metalový festival trochu mimo, spíš by se hodila na Rock for People.
Projekt Nailbomb and Max Cavalera (ex-Sepultura) byl naprosto brutálním kontrastem k předchozí kapele. Agresivní kombinace industriálního a trash metalu s neskutečnou energií a vervou. Nailbomb naprosto dominovali. Nechyběl moshpit, wall of death, crowd surfing ani extrémní energie. Kontrast v žánrové dynamice byl skutečně drtivý.
Po této smršti přišly legendy britského hardrocku Uriah Heep, kapela s téměř padesátiletou historií, ovšem když začali hrát, věk byl jen číslo. Už při ranní zvukové zkoušce bylo jasné, že zvuk bude famózní, a samotný koncert tyto očekávání naplnil do posledního tónu. Hlas Bernie Shawa nezakolísal ani jednou, každý riff seděl přesně tam, kde měl, a energie kapely byla nakažlivá. Při přídavku se Mick Box objevil na pódiu s akustickou kytarou, která byla mimochodem vyrobená v Brně, a rozezněl struny tóny ikonické písně „Lady in Black“. Byla opepřená tím, že Bernie si při refrému vyndal IEM z uší, aby si mohl naživo užít zpívající fanoušky. A že to byla síla tisíců hlasů! Pro mě osobně nejlepší koncert festivalu, opravdová lekce rockového mistrovství.
Závěr festivalu patřil německým Equilibrium a byl silný. Epický folk/metal s deathovými prvky na mě možná působil o něco tvrději, ale publikum si jejich show evidentně užilo. Byla to perfektní tečka za třemi dny skvělého festivalu.
Přidáváme opět pár fotek Vás fanoušků. Pro více fotografií můžete zabloudit na náš fb nebo na tento odkaz.
Na závěr už jen dodám, že to byl opět velice povedený festival, který jsem si užila nejen díky skvělé hudbě, ale také díky přátelům, se kterými mohu tyto momenty sdílet. Velké poděkování patří všem fanouškům, kteří na živou hudbu nezanevřeli a stále jezdí po akcích jako je tato. Děkuji také kapelám za skvělé výkony a všem, kteří se podílejí na organizaci a na průběhu celé akce. Pro mě tímto léto vlastně skončilo, ale podzim bude velice nabitý různými menšími i většími koncerty. Takže se určitě znovu brzy někde potkáme.
Fotografie pořízeny Lenkou Machuldovou.
Níže naleznete ještě krátké souhrnné video z tohoto dne ode mě.