Německa mladá kapela Future Palace vydává své již třetí studiové album během čtyř let. Deska s názvem „Distortion“ vyšla dne 6.9.2024 pod labelem Arising Empire.
Tato pouze tříčlenná skupina z Berlína se skládá ze zpěvačky (Maria Lessing), kytaristy (Manuel Kohlert) a bubeníka (Johannes Frenzel). Jejich hudba se zařazuje kategorií alternativního rocku, post-hardcore nebo metalcoru. Toto poslední album je také plné elektronických vlivů, různých vokálových linek, ale nechybí ani pořádné bicí a skvělé kytarové riffy.
Album obsahuje 11 originálních skladeb, které doporučuji poslechnout pro všechny fanoušky metalcoru a všeobecně moderních vlivů.
Začínáme se skladbou „Uncontrolled“, která je hned od začátku velice energická. Líbí se mi rychlý rytmus dohromady s elektronickými melodiemi. Maria hned v první skladbě ukazuje svůj široký záběr různých vokálových poloh.
Druhou skladbou na albu je „Malphas“, která byla i prvním singlem. Tady se mi zase líbí rychlé melodické kytary opět v kombinace s různými vokály. Upřímně mně se vždy líbily více čisté vokály, ale takhle pro kontrast se mi líbí i ty uřvané screamy.
Další skladbou je „Panic Paralysis“, která je od úvodu trochu pomalejší a rozvážnější. Nicméně o to více melodická a je zde více kladen důraz na vokály a také zpívaný text.
Pokračujeme se skladbou „The Echoes of Disparity“, na které zazní také host Charlie Rolfe. Tato skladba mě tolik nezaujala, je taková rušící a více elektronická.
Další skladba „Dreamstate“ je opět více melodická, i když obsahuje drsnější kytarové riffy a v částech opět screamy. Opět mě u téhle skladby zaujal také text a refrén má prostě výbornou energii.
Přesně v polovině alba se nachází skladba „Decarabia“, která také byla jedním ze singlů a existuje k ní videoklip. A je to další velice energická skladba, která zaujme chytlavým refrénem a taneční melodií v refrénech.
Další skladbou v pořadí je „In Too Deep“. To je poměrně tvrdší skladba s výraznými kytarovými riffy. Refrén je ale zase melodičtější s pěknými čistými vokály. Líbí se mi kontrast mezi drsnými slokami a jemnějším refrénem. A určitě si počkejte do konce, protože ten můstek opravdu stojí za to.
Pokračujeme elektroničtější a velice moderní skladbou „Rays of Light“. Ve slokách se do elektrického beatu ozývá spíše mluvené slovo/rap trochu doplněný screamem. Refrén je už zase více kytarový s čistými vokály a pěkným textem.
Devátou skladbou je „A Fool on a Devil’s Reins“. A to je další velice moderní skladba s uřvanými vokály naštvanými na celý svět. Také text to potvrzuje.
Blížíme se pomalu ke konci a předposlední skladba nese název „They Take What They Want“. Opět slyšíme spíše mluvené slovo promíchané se screamem, ale s dramatickým a pravdivým textem. Takový typ skladeb mě osobně tolik nezaujme, ale aspoň je to zase trochu jiného.
Úplně poslední skladbou je „Amethyst“. Hned od začátku se mi líbí kytarové riffy s jemnými vokály. Také refrén je v podobném duchu jako sloky, jen trochu více melodický.
Na závěr bych jen chtěla říct, že ne každému se líbí tyto moderní styly jako je metalcore, ale tato mladá talentovaná trojice si za mě zaslouží podpořit. Jestli Vás album zaujalo tak jako mě, tak se třeba sejdeme na jejich headline koncertu v Rock Café v Praze 22.10.2024.
Celkové hodnocení: 85%