Dnes jsme si pro Vás připravili exkluzivní rozhovor s novým českým zpěvákem a frontmanem kapely Dymytry, kterým je Václav Noid Bárta. Tímto také chci poděkovat, že si na nás vůbec udělal čas a poskytl spoustu zajímavých informací.
Jak tě přijali jako nejnovějšího člena kapely Dymytry, jak ostatní členové kapely, tak fanoušci?
No, u ostatních členů kapely to bylo celkem jednoduché z toho důvodu, že jsme se domluvili všichni společně. V kapele platí demokracie, všichni tedy věděli, k čemu se schyluje a co bude následovat. Tam vlastně jednohlasně kluci řekli, že s tím souhlasí a že se na to i těší, což mě velmi potěšilo. Výhoda byla, že jsme spolu už jednu kapelu měli před 12 lety, kromě Artura, který tam nebyl. Známe se tedy dobře a oni už vědí, jakou princeznu si berou do kapely.
Co se týká fanoušků, tam jsme logicky měli velký obavy z toho, jak přijmou nového zpěváka. To je totiž strašně těžká pozice na výměnu. Když se vymění, a teď se omlouvám všem muzikantům, nějaký muzikant, který není za mikrofonem, ale který hraje na kytaru, na basu nebo na bubny, tak to nemusí být tak výrazná změna. Za to ten zpěvák prostě tím, jak mluví k lidem a jak zní ten jeho hlas, tak vlastně může tu kapelu úplně totálně změnit. Tak jsme se báli toho, že lidi to přijmou špatně. Čekali jsme, že z 90% budou negativní ohlasy a z 10% nás někteří fanoušci podrží. Musím ale zaklepat, že se stalo něco neskutečnýho a že to bylo přesně obráceně, 10% fanoušků si jenom stěžovalo a 90% nás přijalo hned po první vydané písničce, “My ještě nechceme jít”. Za to jim strašně moc děkujeme. Já vůbec nevím, jak se to stalo, pořád si říkám, jestli náhodou nejsme v komatu a nezdá se nám to.
Jak ses do kapely vlastně dostal? Čí byl nápad tě oslovit?
My už jsme tohle řešili dřív. V kapele Dymytry už byla nějaká první krizovka asi před 4/5 lety. Protože Jirka (Urban) je můj dlouholetý kamarád, prakticky odjakživa, tak samozřejmě vždy když za mnou přijel, tak jsme si postěžovali navzájem a proto jsem věděl, co se v kapele děje. Když už to vypadalo na nějaký ten rozpad dřív, tak jsme se o tom spolu bavili. Jirka říkal: „Tak ty bys asi nešel do Dymytry?“ a já říkám: „No Jirko, to asi ne. To já mám nějakým způsobem rozjetou svojí kariéru, točím videoklipy skládám pro různé interprety. To je to hlavní, čemu se chci věnovat a zpěv už je jenom taková okrajovka.“ Já jsem dokonce jeden čas přemýšlel, že bych se i na zpěv vykašlal. Já bych jenom točil a tak jsem mu poprvé řekl, že ne. Později když byla ta druhá krize, tak si pamatuju, že jsem u sebe na chalupě zrovna dělal koupelnu. Já jsem tam stěrkoval nějakou stěnu a voláme si s Jirkou. Jirka říká, že už to je prostě úplně v pytli a že to vypadá, že se fakt rozejdou. Říká mi: „No, ty bys tam nešel, to jsme si říkali, tak koho bych já tam vzal.“ Já jsem říkal: „Jirko, vlastně když o tom tak přemýšlím, tak já bych vlastně klidně šel.“ Protože jsem začal zase po 20 letech víc poslouchat metal a i jsem ho začal dělat trošku se svojí kapelou Bek Bek clan. Vlastně jsme si řekli, že by se to dalo skloubit všechno dohromady. Já si svoji sólovou kariéru pojedu nějakým způsobem dál. Mám to rozdělené na takové etapy vždycky chvilku, když kluci budou venku s Dymytry, tak já si budu dělat tady koncerty se svojí kapelou Bek Bek clan. Takže se nám to nebude tříštit a dá se to krásně vymyslet, máme přece špičkový manažery, který nám to krásně zařídí.
Máš za sebou už pár koncertů s kapelou, tak jak se ti s nimi líbí?
Baví mě to pořád víc a víc normálně. Už si nacházíme během toho našeho playlistu, během koncertu různý místa, kde se třeba k sobě dostaneme a kdy uděláme takovou pařbu vepředu na jevišti a už se tam dostávají takový rutiny, který nás hrozně baví. Samozřejmě to sehrání tam taky už nějakým způsobem je. Já už jsem si zvykl na zvuk, protože je trošku jiný než u mých předchozí kapely. Každým koncertem je to lepší a lepší a myslím si, že všichni se víc a víc bavíme.
Plánujete i nějakou větší spolupráci, například už ve fázi skládání?
Teď vzniká nová deska a každý přinesl nějaký svůj nápad. Máme špičkového producenta z Německa, který se jmenuje Julian Breucker, který to celé vezme a tak nějak jako zkonsoliduje dohromady. Je to určitě společná tvorba, co se týká skládání, tak vlastně i videoklipů, tam už taky občas běhám s kamerou.
Jak moc je to pro tebe časově náročné, jak velká změna je to pro tebe být teď členem kapely?
No je to samozřejmě trošku náročnější, co se týká času. Ale vlastně se mi to docela hezky vystřídalo s muzikály. Já jsem totiž 20 let dělal muzikály, které byly časově velice náročné i o víkendech. Já jsem v muzikálech skončil a vlastně plynule jsem přešel do Dymytry. Takže jsem na tom pořád stejně.
Kromě Dymytry máš i jiné projekty?
Já toho mám, to je strašný. Tak já hraju se svojí sólovou kapelou Bek Bek clan, zpívám ještě jako sólista Orchestru Karla Vlacha. Strašně mě baví ten kontrast, já jsem byl vždycky multistylový. Asi před třemi týdny jsem odpoledne měl koncert s Cimbálovou muzikou Milana Broučka a za dvě hodiny už jsem měl masku a zpíval jsem metal, to mě hrozně baví. Já se muzikou nikdy nudit nebudu. Ještě mám pořad Máme rádi Česko, což je taky velký projekt, takže těch kapel tam pár je.
Chtěl bys něco vzkázat čtenářům/fanouškům?
Ať se zajímají o hudbu. Děkujeme, že podporujete muziku vy jako redaktoři a zároveň děkujeme moc fanouškům, že chodí na koncerty. Mám pocit, že po covidu se chodí víc než předtím. To je úplně super, mám z toho velkou radost. Lidi se rádi baví a je to na nich vidět, že si váží toho, že můžou být venku a můžou pařit.
Děkujeme ještě jednou Noidovi za jeho čas, který si na nás udělal a přejeme mu mnoho dalších let úspěšné hudební kariéry. Samozřejmě také celé kapele Dymytry, aby se jejich řady fanoušků stále rozrůstaly.
Všechny fotografie byly pořízeny Martinem Matessem.