První červnový víkend již tradičně patří Plzeňskému Metalfestu a tento rok nebyl výjimkou, proto jsem se tam také vypravila.
Kempy a první stánky se otvírali již ve čtvrtek 30.5. a Plzeň se pomalu začala plnit metalisty nejenom z České republiky a okolí, ale také z dalších zemí. Jediným negativním vlivem byla předpověď počasí, která nebyla vůbec příznivá a již při příjezdu nás přivítaly silné deště. Nicméně to nás nemohlo zastavit od dobré nálady.
První den začal v 11:30, kdy se poprvé otevřely brány areálu a také oficiální merch stánek festivalu. Již před otevřením se zde tvořily fronty prvních nedočkavců. Hned po otevření se zaplnila první řada fanoušky, kteří se těšili na začátek programu.
Otevření festivalu dostala na starost česká skupina Alia Tempora, která na poslední chvíli zaplnila díru po April Art, kteří nepřijeli z důvodu nemoci. Alia, ale nezklamala a přijeli skvěle připravení a diváky naladili svým vystoupením na celý festival.
Druhou kapelou na pódiu byli mí velice oblíbení Serenity, kteří po delší době přijeli opět v plné sestavě. Mrzelo mě, že mají jen tak krátký set, který ještě z poloviny zaplnili skladbami z posledního alba. Ale pořád to byl skvělý zážitek a pohledy od charismatického frontmana Georga mě nikdy nepřestanou bavit.
Další kapela byla zase trochu z jiného šálku, tito Norové s názvem Trollfest udělají z každé show pořádnou párty. Lidé, nejenom v kotli, si během jejich vystoupení pořádně zatančili a zařádili.
Pro mě pak nastala kratší pauza od muziky, ale na programu byli ještě Black Sonic Pearls and Ice Nine Kills, na které jsem slyšela také pozitivní ohlasy.
Já jsem se zpět do hlediště vrátila před vrcholem večera, který zahájili švýcarští folk metalisti Eluveitie, kteří se do Čech rádi a často vrací. Frontman Chrigel opět nezklamal a ze setlistu nevynechal ani nejoblíbenější skladby.
Headlinerem prvního dne byli hosté ze vzdálené Ameriky, Five Finger Death Punch. Jejich propracovaná show plná světel a rekvizit měla obrovský úspěch a amfiteátr byl pěkně nacpaný lidmi, asi nejvíce z celého víkendu. Kapela nám důrazně předvedla, jak to vypadá v Las Vegas.
Den druhý pro mě ze začátku nebyl moc programově zajímavý a i kvůli deštivému počasí jsme se radši uchýlili pod střechu.
K pódiu jsme se opět přiblížili až před vystoupením švédských vikingů Brothers of Metal. Sice během jejich show bylo dost deštivo, ale to nikomu nezabránilo v hlasitém povzbuzování. Představení bylo plné typických vikingských skladeb z jejich dvou již vydaných alb.
Poté jsme si odběhli dolů na jednu autogramiádu a večer plný skvělé hudby mohl začít. Řečtí Septicflesh přivezli svou typickou death metalovou show, kterou rozpohybovali moshpit a také se objevil zástup crowdsurferů.
Poté přišlo opět uklidnění v podobě Sonaty Arcticy. Ti vystoupili především se skladbami z posledního alba, které je znovu opět rychlé a pořádně power metalové. Nesměli chybět ale ani skladby starší, bez kterých si jejich vystoupení ani neumím představit. Pro mě to byly velice dojemné a také trochu i nostalgické chvilky.
Ale ještě větší vlna nostalgie měla teprve přijít. Vrcholem sobotního večera byla totiž oblíbená finská operní pěvkyně Tarja. Což by ještě nebylo tak speciální, ale jejím hostem byl další bývalý člen Nightwish a to výborný vokalista Marko Hietala. Vystoupení samotné Tarji bylo plné jejích sólových skladeb, ale všichni stejně čekali na chvíli, kdy se objeví na pódiu také Marko. A tato chvíle opravdu nastala a nic ji nemohlo pokazit. Slyšet staré klasické skladby od Nightwish v podání těchto dvou bylo opravdu nezapomenutelné. Skladbami „Planet Hell“ a „Wish I Had an Angel“ rozradostnili den nejenom mě, ale všech v publiku. Samozřejmě i jejich nová společná skladba „Left on Mars“ zněla naživo skvěle. Velice povedená show dobře zakončila prostřední den festivalu.
Třetí den měl pro mě asi nejzajímavější program a byl plný kapel, na které jsem se opravdu těšila.
Již od první vystupující skupiny jsme si hlídali místa v první řadě a aspoň jsme měli možnost poznat novou hudbu v podání Ironwill and Dark Sky. Poté už vystupovali Illumishade, kteří nedávno vydali velice zajímavé album. Tato skupina ze Švýcarska netradičně kombinuje metalovou hudbu s hudbou filmovou a míchá do ní další různé vlivy. Také naživo dokázali předvést dobrý výkon.
Poté jsem si opět dala kratší pauzu, ale musela jsem být zpět na jeden z posledních objevů Dominum. Tito tři zombíci pod vedením Dr. Dead byli v Čechách již po druhé v tomto roce, ale poprvé před takhle velkým publikem a dokázali rozhýbat celý amfiteátr, dokonce i věčně sedící fanoušky. Velice energická show bavila všechny a myslím, že si získali i několik nových fanoušků.
Poté pódium patřilo už pirátům z Rakouska, Visions of Atlantis. Ti si přivezli i svojí vlastní loď a společně s fanoušky si zatancovali v dešti při skladbě „Dancing in the Rain“ a ovládli bouřku se skladbou „Master the Hurricane“. Setlist obsahoval skladby hlavně z posledního alba „Pirates“ a taky nejnovější singly z připravovaného alba „Armada“.
Pak nastala pro mě opět kratší pauza na navštívení autogramiád a jen tak tak jsem stihla posledních pár skladeb od Orden Ogan. Nejvtipnější moment nastal, když frontman Seeb změnil slova písně „Things We Believe In“, kdy chtěl aby diváci zpívali s ním a místo klasického „Cold, Dead and Gone“ všichni řvali „Beer. Beer and Beer“.
Pro mě závěrečnou kapelou celého festivalu byli němečtí Feuerschwanz. Jejich show opravdu nezklamala a přinesla mezi všechny báječnou energii. Dokonce zahráli pár skladeb z posledního a jediného anglického alba jako například „Death on the Dragonship“. Při skladbě „Bastard von Asgard“ se na pódiu objevila také Fabienne, která s nimi nazpívala originál na album. No a při coveru „Warriors of the World“ se k nim přidal ještě Felix, který je jejich producentem. Celkově při vystoupení nechyběly běžné vtipy a ani o ohnivou show jsme nepřišli.
No a další ročník je zase za námi. I přes veškeré nástrahy přírody a nepřízeň počasí byl festival skvěle zorganizovaný jako každý rok. Amfiteátr byl i v dešti nacpaný lidmi a i když nebylo zcela vyprodáno atmosféra byla fenomenální po celou dobu. Proto děkuji všem, kteří za tímto festivalem stojí a budeme se všichni těšit na další úspěšný ročník.
Nezapomeňte nás sledovat také na sociálních sítích, kde naleznete několik videí nejen z tohoto festivalu, ale také z dalších živých koncertů.
P.S. za pár fotek děkuji svému Piňa Colada parťákovi Alex Fox!!!