V neděli 8.2.2026 jsme se opět jednou vypravili do Zlína a to do Sportovní haly Datart. Důvod byl naprosto jasný, měli tam vystoupení dvě velké osobnosti metalové scény z Finska, Tarja Turunen a Marko Hietala v rámci společné tour.
Jako první vystoupili Rok Ali and The Addiction v čele s Alison Krebs. Upřímně to byl velice slabý a vlažný začátek a mně osobně to vůbec ničím nezaujalo. Podle reakcí v sále to všeobecně se zájmem moc přijato nebylo. Ve zvuku velice zanikaly vokály, které měly asi být hlavní v celém vystoupením.
Další se na pódium objevili čeští Symphonity s dlouholetou historií v nejnovější sestavě v popředí s dokonce dvěma vokalisty. Dvojice hlasů se vzájemně doplňovala a dodávala skladbám hloubku. Zahráli nám jednu starší skladbu “The Evening Star”, zbytek už byl z nejnovějšího alba “Marco Polo: The Metal Soundtrack”. Na úvod jsme si například vyslechli skladbu o Mongolech. Mně osobně to úplně nepřesvědčilo, ale i tak to mělo o dost vyšší úroveň než vystoupení první. Také v sále bylo cítit větší nadšení.
Většina sálu už ale nedočkavě očekávala hlavní hvězdu večera, Tarju. Tu také při příchodu na pódium velice bouřlivě přivítala. Změna atmosféry byla skoro hmatatelná, hned od začátku tohoto vystoupení se hlasitě fandilo a řádně tleskalo. Tarja opět zopakovala, že se do České republiky hrozně ráda vrací a že je moc vděčná za veškerou podporu všech fanoušků. Na úvod vystoupení Tarja s kapelou zahrála pět svých populárních skladeb včetně mé oblíbené “500 Letters”. A i přes drobné zdravotní potíže, bylo vystoupení skvělé a mělo velice pozitivně nabitou atmosféru.
Po tomto úvodu došlo k přestavbě pódia, muzikanti vzali do rukou akustické nástroje a bylo přistaveno pět židlí. To znamenalo jediné, akustické aranžmá prvních společných písní Tarji s Markem. V tomto znění jsme si mohli poslechnout celkem čtyři skladby včetně dvou z éry Nighwish. Později stále společně dali další tři skladby a opět dvě od Nighwish včetně mé snad úplně nejoblíbenější “Planet Hell”, kterou bylo skvělé slyšet naživo v podání těchto dvou legendárních vokalistů. Závěrečná část část patřila opět pouze Tarje, kdy zahrála pár dalších vlastních skladeb včetně “Dead Promises”. Poté se Marko objevil ještě na poslední společnou skladbu “Wish I Had an Angel”, aby tím mohli uzavřít společnou cestu a tour “Living the Dream”, které trvalo déle než rok. Na úplný závěr zazněla ještě skladba “Until My Last Breath”, při které jí na pódiu asistoval mladý fanoušek z publika Marvin.
Po odchodu Tarji se sál celkem výrazně vyprázdnil, což bylo trochu škoda. Naštěstí ale zbývající publikum dokázalo stále vytvořit elektrizující atmosféru na sólové vystoupení Marka Hietaly. Marko postavil své vystoupení především na svém posledním anglickým albem “Roses From The Deep”, včetně titulní skladby nebo třeba velice zajímavé a energetické úvodní skladby “Frankenstein’s Wife”. Zbytek vystoupení byl doplněn staršími skladbami včetně jedné finské a známým coverem od Black Sabath “War Pigs”.
Po dlouhém, ale naprosto výjimečném a uspokojujícím, večeru v hale nás čekala ještě dlouhá cesta domů. Myslím ale, že se to určitě vyplatilo a jsem vděčná, že jsem tam mohla osobně být a zažít to. My jsme si večer velice užili a jeli jsme domů spokojeni a nabiti pozitivní energií.
Byli jste tam také, jaké jsou Vaše pocity z večera a z jednotlivých vystoupení? Dejte nám vědět do komentářů.
Pro více obsahu nás taky nezapomeňte sledovat na sociálních sítích, video ukázky z večera najdete také níže pod článkem.
Fotografie: Lenka Machuldová
Text: Kerry Lynx