Druhý den sliboval ještě teplejší počasí a slunečno. Pro mě to byl ale nejnabitější den, co se týká programu. Kromě pár vyjímek jsem chtěla vidět a slyšet v podstatě všechny.
Areál se už otevíral kolem 10. hodiny dopolední a první vystupující kapelou byli Solar System, který jsme si nemohli nechat ujít. Výborná kapela na otevření, jelikož za nimi přišel obří fanklub, který vytvořil výjimečnou atmosféru už takhle od začátku.
Další na pódiu byla opět česká kapela s názvem Free Fall. Skupina nedávno vydala nové album “Mezi světlem a tmou” s novou zpěvačkou LenaLee. Z něho nám zahráli také například jeden ze singlů “Dej mi Like”. S postupujícím vedrem a slunečním svitem před pódiem se fanoušci skrývali více ve stínech, ale i tak byla podpora značná.
Na ně navázala stále ještě čerstvá power metalová kapela Bloodorn. Ta je poskládaná z muzikantů z různých zemí, ale někteří by vám mohli být již povědomí také z jiných kapel. Mají vydané pouze jedno album a teprve postupně se sehrávají na pódiu. Některé skladby jsou hudebně velice zajímavé, ale celkový výkon především od frontmana mi přišel trochu nervózní a nevyrovnaný. Nicméně cover od Iron Maiden se jim povedl.
Pak přišlo na řadu pro mě velké překvapení festivalu skupina Curse of Cain. Tato skupina sice existuje již od roku 2014, ale v posledních letech je mnohem aktivnější a letos vydali i několik nových singlů. Jejich vystoupení není pouze o hudbě a poslechovém zážitku, ale o celkovém dojmu, jejich kostýmech a hereckých výkonech členů. Bylo to velice milé setkání a jejich nové skladby jako “Feel the Pain” nebo “Starry Eyes” zní a působí velice dobře také naživo.
Další vystoupení patřilo norské skupině Sirenia, teda už jen kapelník Morten pochází z Norska a další dva členové jsou z Francie a hostující bubeník dokonce z Maďarska. Ti hráli skladby z průřezu své diskografie včetně novějších skladeb jako “Wintry Heart” i těch starších jako “The Other Side” nebo oblíbený cover “Voyage, Voyage”.
Poté na pódium opět přiběhla mladá krev plná energie z Německa a to skupina April Art. V čele stojí charismatická a talentovaná vokalistka Lisa-Marie Watz, která se nebála ani vlézt do moshpitu mezi fanoušky. Podpora z publika byla veliká a atmosféra mě velice potěšila.
Já už jsem se ale těšila na jeden z vrcholů tohoto dne a to metalcorové Annisokay také z Německa. Ti mě baví nejenom kombinací chraplavých vokálů od Rudiho s čistými Chrisovými, ale líbí se mi jejich skladby po hudební i textové stránce. Hráli v podstatě jen své nejnovější skladby z EP “Abyss pt. I” a “Abyss pt. II”. Setlist pak doplnili ještě nevydanou skladbou “My Effigy” a dvěmi z předchozího alba včetně závěrečné “STFU”.
U německých kapel ještě chvíli zůstaneme a to s Beyond the Black v čele s Jennifer Haben. Ti jsou od roku 2016 čím dál populárnější a především v Německu vyprodávají velké haly, bohužel k nám tak často nejezdí. Teď ale opět ukázali, v čem je jejich síla a to nejenom jejich nejnovějšími singly “Rising High” a “Break The Silence”. Já mám ráda i jejich předchozí skladby jako “Reincarnation” nebo “Wounded Healer” a nejvíce hraných skladeb bylo ze staršího alba “Songs of Love and Death”.
Pak už program převzali první piráti večera a to původem rakouští Visions of Atlantis. Tato symfonická skupina má již dlouho historii, ale do role pirátů se identifikují až posledních pár alb, která nesou název přímo “Pirates” a “Pirates II: Armada”. A z těchto alb pochází také většina hraných skladeb. Jejich vystoupení je kromě hudby plné humoru a výborných hereckých výkonů všech účinkujících. Možná proto se i u nás těší takové popularitě.
Vrcholem večera byli historicky první piráti, kteří inspirovali tolik dalších, a to Running Wild se svou vlastně rozlučkovou show v naší malé republice. Vzali nás na výpravu napříc svou diskografií a zakončili jí asi nejznámější skladbou “Under Jolly Roger”. Všechny ale zklamali, když opustili pódium o 20 minut dříve a ani nevyužili celý svůj hrací čas.
Závěr večera dostali na starosti Hypocrisy se svou death metalovou show. I přes pozdní hodinu to v kotli vřelo a podpora byla velká. Svojí energií nenechali nikoho usnout (tedy skoro nikoho) a udrželi fanoušky až do konce programu.
Tento opravdu horký den byl náročný pro všechny a největší můj obdiv mají ti, co vydrželi stát vepředu od začátku až do konce. Níže naleznete pár fotek právě z řad fanoušků, kteří tvoří atmosféru celého festivalu. (Více fototografií také na našem facebooku nebo zde na odkazu)
Fotografie pořízeny Lenkou Machuldovou (LeMa)