Druhý červencový týden byl ve Vizovicích již po jednaadvacáté ve znamení tvrdé hudby. Od čtvrtka 10.7. do neděle 13.7. se tradičně konal Masters of Rock v areálu Rudolfa Jelínka.
Někteří oddaní fanoušci kempovali v okolí již od pondělí další velký nával lidí byl již ve středu a kempy v okolí se slušně zaplnily. Také pokladny a výměna vstupenek za náramky se rojely již ve středu.
Nicméně brány festivalu se pro návštěvníky otevřely až ve čtvrtek v 11 hodin dopoledne. Již tradičně na hlavním pódiu Ronnie Jamese Dia otevírala česká kapela a letos jí byl Sebastien. Ti jsou v posledních letech známí svými českými texty s power metalovou hudbou. Od nich jsme slyšeli nejen nejnovější skladby z alba “Quo Vadis” včetně té titulní a dokonce i ještě nevydaný single, ale sáhli také do starší tvorby ještě s anglickými texty například ke skladbě “Dorian” nebo velice populární “Amy”. S sebou na pódium přivedli také tři hosty, zpěváka Maya Petranina (Niakara), zpěvačku Shirley Tracanna (Emrei’s) i baskytaristu Jana “Barta” Bartoše (Alkehol).
V rychlém a melodickém stylu pokračovala také druhá skupina, tentokrát ze Švédska, Metalite. Hlas zpěvačky Ericy Ohlsson rozezněl areál a přitáhl slušné množství fanoušků pod pódium. Jejich melodie s vesmírnou tématikou nejen z nejnovější desky “Expedition One” diváky slušně rozehřála.
Další českou kapelu jistě nemusím dlouze představovat, skupina Alkehol je velice známá nejen mezi pijáky, ale mezi všemi rockery. Jejich zábavné české texty zněly v okolí a nejeden divák je prozpěvoval společně s nimi.
Další kapelou byli němečtí Vikingové VARG, kteří atmosféru trochu přitvrdili. Tímto vystoupením oslavili již 20 let na scéně. Sice to není úplně muzika pro mě, ale v publiku našli slušnou podporu.
Poté na pódium zavítal první z amerických vystupujících, heavy metalový RivetSkull.
Následující vystoupení patřilo další české legendě, kapele Citron. Bohužel již pár měsíců vystupují bez ikonického hlasu Ládi Křížka, ale náladu v kapele to jen posílilo a současní členové dali do svého vystoupení vše. Ve vokálech se střídají kytaristé Pavel Hanus a Jiří Rain, které doplňuje v některých skladbách také Tanja. Nejen na toto vystoupení se k současné sestavě přidali ještě dva dřívější členové baskytarista Václav Vlasák a kytarista Jaroslav Bartoň. Myslím, že i v tomto složení dokázali svou kvalitu a lidé během vystoupení tancovali a zpívali společně s nimi.
Následovala velice speciální show a to italských symfoniků Rhapsody of Fire společně s Filharmonií. Pro mě velice zajímavý zážitek, líbí se mi spojení této energické a zároveň symfonické hudby s orchestrem plným strunových i dechových nástrojů. Dodalo to skladbám na teatrálnosti a myslím, že si to publikum velice užívalo. Nechyběly známé skladby jako “Dawn of Victory”, “I’ll Be Your Hero” nebo závěrečná “Emerald Sword”, ale zahráli i některé skladby z posledního alba “Challenge the Wind”, včetně té titulní.
Na ještě více energie a ještě rychlejší tempo jsme nemuseli čekat. Dalším vystupujícím byli totiž američtí Dragonforce. Známí především svými super rychlými a těžko přehratelnými kytarovými riffy a sóly. Také tentokrát do setlistu zařadili populární skladby “Through The Fire And Flames”, “Fury of the Storm” nebo “Cry Thunder”. Ty byly doplněny také o pár novějších jako “Doomsday Party” a o pár coverů jako “My Heart Will Go On” (od Célline Dion”).
Hlavním hřeben prvního večera byla na hlavním pódiu finská Apocalyptica, která nám ukázala jak se dá metal odehrát na Violoncella, konkrétně skladby původně od Metallicy. Toto vystoupení je originální a vystupování všech členů je velice sympatické, ale za mě nejsou tím pravým headlinerem a v tuto pozdní hodinu to bylo trochu uspávací. Já osobně nejsem velkým fanouškem Metallicy, tak tohle neumím dostatečně ocenit. I když se mi líbila skladba “Master of Puppets” nebo “Nothing Else Matters”.
Úplný závěr večera/noci byl ve znamení švédského industriálu v podání skupiny PAIN. To byla opravdová párty na konec a dost lidí si na ní taky počkalo. Kromě nejnovějších skladeb z alba “I Am” jako “Don’t Wake the Dead”, “Go With the Flow” nebo “Party In My Head” nechyběly ani starší jako “Same Old Song”, “Suicide Machine” ani závěrečná “Shut You Mouth”.
Kromě vystupujících na hlavním pódiu bych chtěla také zmínit některé skupiny ze stage Druhé. Já osobně jsem se byla podívat hlavně na Emrei’s, kteří rozhodně svou show nezklamali a dokonce zahráli i pár ještě nevydaných singlů. Bohužel jsem prošvihla Vanguard, ale už jsem si nenechala ujít Archeonic. V pozdějších hodinách jsme šli ještě podpořit skupinu Donor, kteří nedávno vydali nové album a předvedli několik skladeb také z něho.
(Za dodatečné fotografie děkuji Vasiliovi alis mijis.xpspot)
Samozřejmě bez Vás, fanoušků by to nebylo ono. Děkujeme za vytvoření skvělé atmosféry během celého prvního dne. (Více fotografií na našem FB)
Poděkování patří ale také všem pořadatelům, kapelám i brigádníkům a ochrance za hladký průběh prvního dne bez větších problémů.
Fotografie s naším logem pořízeny Martinem Matessem (více fotografií od něj na odkazu: https://eu.zonerama.com/Matess87/1446407)