A je tady sobota, poslední den základního festivalového času a snad nejočekávanější koncert celého festivalu. Přiznám se, že jelikož s Chesterem jsem Linkink park bohužel už nestihla, klidně si to tu letos vystojím celý den. Po jedný hodině už jsem čekala před pódiem a ani jsem neměla přední řadu. Fanoušci, co měli první místa, tam prý kempovali hned od ranního otevření festivalových bran.
Na stage se objevil DJ, spoluhráč američana Junia Donalda Rogerse známého jako ZillaKami, který přiběhl asi deset minut po něm. Na jeho vystoupení jsem byla celkem zvědavá, zaujal mě žánr trap metal, který ZillaKami představuje. Naštěstí jsem neměla žádná očekávání, ale za mě šlo o jedno ze slabších vystoupení.
Naopak mě o to více zaujala norská zpěvačka a skladatelka Sigrid. Přihopkala si na pódium v džínách a bílém tričku, ale jakmile otevřela pusu, lidi (nejen jají fanoušci) byli její, úplně si nás všechny podmanila. A najednou nikomu nezáleželo na tom, že vystoupení je spíše popového charakteru, Sigrid předávala posluchačům svou energii už jen nevinným úsměvem.
Po Sigrid, v podvečerních hodinách, se na hlavním pódiu ukázali skotští Biffy Clyro. Ti se sem vrátili po třech letech a bylo vidět, že se rozhodně posunuli. Bohužel moc nevycházeli po rampě dopředu, spíše se zdržovali vzadu. Navíc si přivezli dvě houslistky, což vystoupení dodalo šťávu.
V tomhle případě mě jen dost mrzelo chování fanoušků, spousta z nich tam prostě jen čekala na Linkin park a dávala dost najevo, že je “tohle” nezajímá. Bohužel nebylo ani výjimkou, že lidé v prvních řadách svačili, posedávali a prostě jen čekali až “ta kapela skončí.“ Tohle si podle mě nezaslouží žádná kapela, ale přes to všechno dokázali, že jsou profíci a tohle chování je nerozhází. Klobouk dolů.
A pak už nastal vrchol celého festivalu. Publikum zhoustlo, najednou se všichni zezadu lepili více a posouvali více vpřed a pokoušeli se si vydobít co nejlepší stání. Pódium se rozsvítilo a na stage dorazili Linkin Park s novou zpěvačkou Emily Armstrong v čele. Ta se zpočátku moc do interakce s diváky nezapojovala. Spíš se zdálo, že si prostě jen dává hodně záležet na celém vystoupení. Naštěstí se přeci jen po chvíli uvolnila. Kapela střídala starší věci s novinkama z posledního alba “From Zero” a fanoušci šíleli. Občas se publikum pokoušelo o moshpity, ale tím množstvím namačkaných lidí to nemělo až takový efekt. Užili jsme si více jak hodinu a půl dlouhý koncert plný živelné energie.
Ke konci vystoupení navíc Emily pohlédla do davu na fanouška, který držel ceduli „Emily, cut my hair!“ a spontánně ho pozvala pod stage. Poté se vyptávala, zda má někdo nůžky nebo nůž a když jí byl podán holicí strojek, v návalu adrenalinu fanouškovi hlavu oholila.
Koncert završili hitem “Bleed It Out” a následoval ohňostroj.
Je skvělý, že se pořadatelům po dlouhých šestnácti letech, kdy se o kapelu snažili, povedlo nemožné a oni doopravdy dorazili. A asi už chápu i ten nával a to zvětšování areálu – dneska byl rekordní počet návštěvníků – přes 50 tisíc.
Za mě šlo za poslední dobu jeden z nejlepších koncertů. Byla tam ta energie, bylo tam všechno. Jasný, Emily není Chester, je to nová kapitola všeho, život jde dál. Ale vystoupení to bylo fenomenální, nelituju jediný minuty, kdy jsem si na ně počkala. A doufám, že jsem je neviděla naposledy.
Přidávám Galerii fanoušků:
Víc fotek pak tady na odkazu: 14.06.2025 – RFP – Den čtvrtý – ZillaKami, Sigrid, Biffy Clyro, Linkin Park | Zonerama.com