Třetí den Metalfestu se nesl ve znamení deště a rozhodně nešlo o jemné mrholení. Areál amfiteátru v Lochotíně už byl po dvou dnech rozblácený natolik, že ideální obuví se staly pohorky nebo rovnou gumáky. Aprílové počasí střídalo slunce, vítr a liják během jediné hodiny. Fanoušci to ale brali s nadhledem, sušili pláštěnky na zábradlích, balili se do dekových kokonů a celé to s humorem glosoval zpěvák Municipal Waste: „Vypadáte všichni jako kondomy.“ Ano, přesně tak to zaznělo.
Do areálu se dostávám až odpoledne. Trochu kvůli únavě a taky kvůli změnám v programu. Heaven Shall Burn museli na poslední chvíli zrušit vystoupení, protože zpěvák přišel o hlas. To byla velká škoda, byl to jeden z hlavních taháků nedělního programu. První kapela, kterou stíhám, je švýcarská Ad Infinitum. Moderní metal s melodickými linkami, silný ženský vokál Melissy Bonny a skladby jako “Unstoppable” nebo “Surrender” zní naživo opravdu dobře.
Následují Municipal Waste, thrashová jízda z Virginie, která působí jako Motörhead na steroidech. Všechno je rychlé, hlučné, špinavé a zábavné. Kapela si vystoupení očividně užívá, energie stříká proudem a publikum to vrací. Zazní mimo jiné “Born to Party”, která se do bahnité neděle hodí perfektně.
Crematory svou účast odřekli kvůli zdravotním problémům bubeníka Markuse Jüllicha. Místo nich nastoupili Dalriada, folkmetal z Maďarska v plné síle. Maďarština možná není jazyk metalových davů, ale díky energii kapely, kombinaci houslí, kytar a silného dvouhlasého zpěvu to zafungovalo. Lidi před pódiem se bavili a na chvíli se zdálo, že déšť i bláto přestalo existovat.
Při setu Death Angel se opět přivalil liják, který jen podpořil jejich drsnou atmosféru. Zazněly třeba “Thrown to the Wolves” nebo “The Moth” a jeden z nejvtipnějších momentů dne přišel vzápětí. Fanoušci vytvořili „vláček“, který se vlnil po schodech nahoru, přes rampu nad zvukařem a zpátky dolů do kotle. Promočení až na kost, ale nadšení.
Pak znovu vykouklo slunce. Pláštěnky vlály jako barevné vlajky, sušily se o zábradlí a fanoušci si užívali příjemnou pauzu. Stratovarius pak nabídli klasický finský power metal v nejlepší formě. Zazněly známé hity jako “Hunting High and Low” a “Unbreakable”. Byl to příjemný kontrast k tvrdším kapelám před nimi.
King Diamond byl vrcholem večera. Hororový mág s démonickým pohledem, scénografií jako z noční můry a silným pódiovým divadlem vystoupal na stage. Už při příchodu probodl panenku a celý koncert se nesl ve stejném temném duchu. Zazněly klasiky jako “Abigail”, “Sleepless Nights” i novější “Spider Lilly”. Fanoušci, kteří si zaplatili VIP Experience, měli možnost potkat Kinga osobně a sledovat koncert z boku pódia. A měli co sledovat, tahle show byla temná, teatrální a vizuálně precizní. King dokázal, že to v sobě pořád má.
A pak je konec. Poslední tóny dozněly, světla pohasla a nad Lochotínem se znovu rozpršelo. Ale nikomu to už moc nevadí. Třetí den byl bez debat nejnáročnější, byl jen promočený, studený a místy nepohodlný. Ale taky napěchovaný výbornou muzikou i momenty, které člověka hřejí zevnitř. Festivalový duch to ustál a my s ním.
Ti, kdo vydrželi až do konce, sice odcházejí s mokrýma nohama, ale s hlavou plnou zážitků. Možná cítíme únavu, ale i ten zvláštní pocit prázdna, který přichází jen po dobrém festivalu. Když víme, že něco skončilo. A stálo to za to.
Text a foto: Lenka Machuldová
Více fotek, včetně galerie fanoušků, zde: https://eu.zonerama.com/LeMa/Album/13407120