Tento týden se chci věnovat další německé power metalové kapele a to Orden Ogan. Ta totiž po třech letech vydává další klasické studiové album a to “The Order of Fear”.
Album navazuje hudebně, ale také příběhově na alba předchozí. Je sice trochu temnější a hororové, ale vypráví další kapitolu příběhu, který se nese celou diskografií Orden Ogan. Hlavní hrdina Vale slyší volání právě od řádu Strachu, který by ho mohl vysvobodit z jeho kletby. Ale je to opravdu tak, to se dozvíte při poslechu…
Album bylo nahráno v Seeb’s Greenman Studios v nezměněné sestavě Sebastian “Seeb” Levermann (zpěv), Patrick Sperling (kytara), Niels Löffler (kytara), Steven Wussow (baskytara) a Dirk Meyer-Berhorn (bicí). Mix a mastering obstaral stejně jako u předchozích alb sám Seeb.
Pojďme se tedy společně vypravit na pouť s 10 novými skladbami. Na konci, jako 11. skladba je zařazena ještě “The Long Darkness”, která byla napsána již v roce 2017.
Album začíná skladbou “Kings of the Underworld”, která je rychlá už od prvních tónů. Opravdu klasická powermetalová skladba se na záčátek skvěle hodí. Slyšíme rychlé kytarové riffy s rytmickými bicími a k tomu čisté melodické hlavní vokály doplněné v některých pasáží o vokály sborové.
Pokračujeme skladbou “The Order of Fear”, která byla druhým singlem a už ji kapela hrála i na živo během tour a na Metalfestu. Opět se zde ozývají výrazné kytary v pěkné melodii. Vokály ve slokách vyprávějí příběh, ale v refrénu jsou zase více zpěvné a v kombinaci se sbory. Také tento refrén skvěle funguje na živo pro spolupráci publika.
Třetí skladba “Moon Fire” byla zároveň prvním vydaným singlem. Vyznačuje se především zpěvným (řvaným) refrénem, který se lehce vryje do paměti snad každého posluchače. Seeb má opravdu pěkný hlas především v těchto dlouhých středně vysokých tónech.
Další skladbou je “Conquest”. Tady mě zaujal hned začátek hraný na akustickou kytaru. Sloka je opět spíše vyprávění s pěknou svižnou hudbou na pozadí. V refrénu se hodně dokola opakuje jednoduchá věta “This is my Conquest” asi aby se zdůraznilo, že to je prostě jeho úkol.
Jdeme dál ke skladbě “Blind Man”, která je hudebně spíše průměrná. Na druhou stranu zapadá do příběhu a textově je mnohem zajímavější.
Přesně v polovině alba se nachází “Prince of Sorrow”. Ta má opět dobré tempo a melodické kytarové riffy. Hudebně se mi i líbí instrumentální pasáže, hlavně ta dlouhá v můstku.
Sedmá skladba nese název “Dread Lord”. Je zde cítit mnohem temnější atmosféra, není divu, když je to skladba o Pánu Hrůzy. Proto jsou rozhodně na místě výraznější basa s bicími.
Pokračováním je “My Worst Enemy”. Pomalejší až baladový úvod s klavírovou melodií je velice příjemnou změnou. V této skladbě opět vyniká Seebův úžasný hlas a jeho práce s vokály. Dle mého názoru na žádném albu by neměla chybět aspoň jedna pomalejší skladba, obzvlášť když má kapela tak kvalitního vokalistu.
Další skladba “Anthem to the Darkside” je skoro nejdelší na albu, ale rozhodně není nudná. Je potřeba si zde vychutnat početné kytarové instrumentální pasáže do kterých se občas objeví vokál. Refrén je samozřejmě více vokálový, včetně opět doplňujících sborů. Opravdu si zaslouží poslechnout od začátku do konce.
Desátá skladba “The Journey Thus Far” je jen krátkým outrem, který popisuje vlastně podstatu příběhu.
Závěrem se stala “The Long Darkness”, která byla napsána již dříve pro jiné album, ale obsahuje zapadá i na toto album a prostě až teď nastala správná doba ji nahrát. Hudebně se jedná zase o trochu pomalejší skladbu a to velice propracovanou s pěkně napsaným textem.
Co k tomu ještě říci na závěr? Jsem ráda, že pokračují v rozjetém příběhu a stále mají nové nápady. I hudebně se stále drží na úrovni, ale některé skladby jsou spíše průměrné a jsou zajímavější textově než hudebně. Nicméně rozhodně doporučuji si ho poslechnout, není to vůbec ztráta času. Aspoň si uděláte svůj osobní obrázek a názor!
Celkové hodnocení: 80%